Krušnoton- vzhledem k mým letos najetým asi tak 5000km, zatímco normální cyklisté mají tak 10-15 000, jsem byl rozhodnutý pro spíše defenzivní taktiku, abych se dostal živý do cíle, až mi připadalo pomalu jako drzost, s tímhle nájezdem lézt na dlouhou. No ale tradice je tradice a tak opět vstávám před čtvrtou hodinou, abych před sedmou stál v Krupské ulici v Teplicích již po páté v řadě. Po startu jako obvykle turistika a kecačka v balíku až na třicátý kilák pod Neznabohy. Následné 2,2km s 8,5% v průměru mě jako loni spolehlivě oddělují od balíku, ne o moc, ale už si jedu svoje tempo, je zbytečné se ždímat na max, když bych stejně o pár kiláků dál na Sněžíku stejně šel. Do Jílového se párkrát protočíme ve třech a na Sněžník se spolehlivě dělíme. Následnou rovinku, sjezd a hlavně magnet přes Libouchec proti větru jedu solo směšnou rychlostí až pod Nakléřov, kde se pár lidí přidává, to je mi ale v kopci platný… Před Krupkou nás míjí Jirus po defektu, je to ďábel, do cíle na mně najel ještě hodinu, podobně nás kdysi na Nakléřově v prvním ročníku minul Malina. Komárka se mi jede celkem pěkně, za mnou celou dobu 100-200m pár lidí, tak si náskok držím až nahoru a až tam se nechávám sjet, abych na Cínovec nejel solo. Na Cínovci na bufetu první hostina, palačinky, koláčky, vypadá to, že jsem dneska s gelama skončil :-) Po sjezdu z Cínovce se prvně dostávám do větší skupiny, dojíždí nás i pozdější vítězka Lenka Borufková a ta stoupání přes Mikulov jede fakt pěkně s lehkostí, hlavně ten začátek. Skupina se opět rozpadá, nahoře mám na její čelo tak minutku, ale to stačí, abych jel až na Fláje sám, jediné zpestření jsou první skupinky z kratších tratí, ale na ty nemám nárok. Na Flájích opět hostina a až před Klínama se chytám větší skupiny ze střední, sjezd do Litvínova s nima přežívám ve zdraví a až na Dlouhé louce si vystupuju, to byl jediný světlý okamžik závodu. Dlouhou louku nějak přetrpím, ale už to hodně bolí a dál už opět solo přes druhé Fláje, Litvínov až do Želenic, kde se alespoň na pár kiláků chytám větší skupiny ze střední. Jak se začně stoupat k poslednímu bufetu do Mirošovic, tak opět odpadám, palačinky, závin, meloun, kola a birell mě na bufetu opět vrací mezi živé a jak jinak než sám pokračuju k cíli. Bolí to, jedu směšně pomalu, ale Lukov i Milešov přežívám relativně dobře, ve sjezdu do Kostomlat mě ještě dojíždí trojice ze střední i s Hankou Doležalovou. Tak jedu dál s nima, ale pět kiláků před cílem zrovna po mojí špici je poslední brdek, začínají náběhy na křeče a radši vystupuju, abych se trápil, na to už náladu nemám, do cíle už to nějak domotám. Cíl 9:51, ztráta hrozivých 2:07, 52./100., ale přežil jsem. Asi jsem nezažil maraton, kde bych tolik kilometrů odjel solo, snad jen v mých začátcích někdy před deseti lety, kdy jsem jezdil dlouhého Krále kolem 11h, to byly zážitky a vypadá to tak, že se k tomu opět vracím :-) Tak snad za dvanáct měsíců zapomenu na to, jak dlouhý Krušnoton bolí a postavím se na start znovu. Pořadatelům díky, organizačně úžasně zajištěné, moc hezký závod.