Tak takhle se mi ještě nejelo. Od začátku super. Neznabohy v maximální pohodě. Pak Sněžník, držim se čela, není problém, mám pocit, že se nejede. Pak Nakléřov, pořád na špici, nevlaju na konci skupiny, jsem v pohodě pak na rovinkách střídám špice, jede se skvěle, je tu Svoboďák, Petr Novák, Víťa Novák, Míla Švehla, Tomáš Satke... Potom sjezd v lese dvě strašný rány, kolo mi nadskočilo a bylo po eufórii. Přední kolo začalo syčet, zadní zalepilo mlíko v duši. Srašně nadávám a na točně pro autobusy stavím a začínám měnit předek. Najednou to bouchlo a zadní kolo začalo syčet taky. Asi jak jsem zastavil, tak to mlíko steklo a díra povolila. Řvu vzteky, to je konec, tohle už nesjedu. Přední kolo skoro opraveno, projíždí kolem Kolíkáč a ptá se jestli mám všechno. Mám. Vyměním zadek foukám a nic. zkouším to dál a nic. Tak duši zase vyndavám a nafukuji ale je děravá, prošoupala se v kapsičce pod sedlem (před Beskydem jsem tam radši dával novou). Tak jdu a žebrám na projíždějících duši nebo lepení. Čekání je nekonečné. Nakonec se slitoval HonzaB, díky, díky moc. Opraveno letím dál. Odsud až do cíle 180km na samotku. Zezačátku jen předjíždím, později se i někdo na chvíli chytne, ale jen aby zase odpadl. Pořád si říkám, že jestliže na začátku K+K nejeli, tak je třeba ještě dojedu, ale přece jen jsem opravováním musel ztratit tak dvacet minut (vlastně třikrát výměna duše plus žebrání o jednu z nich). Nakonec jsem se prokousal na 20. místo. Čas na tachometru 8:24. Jelo se mi super, tentokrát jsem mohl něco dokázat, aspoň si to myslim. Ale holt to dopadlo jak to dopadlo. Se svým výkonem po delší době absolutní spokojenost, s výsledkem nikoli.