Ještě jsem nikdy neobšťastnil VŠ komunitu žádnou vypečenou reportáží, nicméně po Mamutu 2014 si myslím, že nastal čas na změnu.
Byla to moje premiéra na dlouhém trati, ale především to byl můj první závod oficiálně v oranžovém. A byla to změna jako prase...
Nohy asi nebyly špatný, avšak hlava takovej příval bolesti nebyla schopná pobrat a na každém ze stovky kopců, jsem chtěl zahodit kolo do škarpy. Jediné, co mně donutilo vydržet až do cíle v exkluzivní společnosti vola, jenž jel s časovkářskými nástavci a borce, který se na kole kroutil víc než tanečník rumby, byla oranžová barva mého dresu... Kecám, nicméně jet v tomto dresu mi přinesl jeden z nejlepších zážitků, který jsem na závodech poznal.
Úžasná Ivča dokázala i přes mou vybíravost dres zajistit už na první monument sezóny - Mamuta. Byl jsem odhodlán jet v oranžovém i kdyby padaly trakaře, ale hrdinství nebylo v den závodu potřeba, jelikož počasí vyšlo nádherně. Ráno před Stavařovem mně všichni pochválili nový ohoz a Iceman přidal lichotku, že v něm vypadám štíhle. To cestou na start potvrdil vlastně i Olin, když mi říkal, že si mně na chvilku spletl s Dreamerem. Nezaujal jsem však jen lokální borce, ale i hvězdy celého peletonu. Když jsem si cestou za poslední úlevou před startem klestil cestu přes závodníky před sebou, Svoboda uhýbal tak ochotně, že málem srazil svého týmového kolegu a Zahrada mně sám od sebe pozdravil, aniž by mně v podstatě znal. (Snad mu mohu říkat \"Zahrada\", když se teď zdravíme)
V průběhu závodu jsem potkal řadu lidí z komunity a se všemi jsem mohl prohodit aspoň jedno slovo. To šlo i dříve, nicméně často se stalo, že mně někdo nepoznal, když jsem jel v jiném dresu. Příkladem za všechny budiž Ministr Valašského království pro cyklistiku a excelentní fotograf - Žíža. Nikdy jsme se zřejmě osobně nesetkali, ale povzbuzoval mně jako o život a informace o tom, že na duo K+K moje obskurní skupina ztrácí 4 minuty, mně na druhé občerstvovací zastávce na Trojáku vlila pořádnou dávku karbohydrátů do žil. Žíža nebyl z nezávodících sám, kteří mně podél trati podpořili. \"Šlapko makej!\" jsem zaslechl mnohokrát. Dokonce i od jedné hodně staré paní, jež vůbec nesledovala cyklistický provoz na silnici a hrabala ve špinavé tašce z Lidlu. Co tím myslela nevím, avšak to se mi na Hané stává často. Avšak věřil jsem, že stejně jako ostatní lidé kolem trati mně povzbuzovala.
Jel jsem poprvé v oranžové dresu a hned jsem si připadal jako hvězda. Oslavovali a zdravili mně neznámí lidé a jiní zase povzbuzovali. A to zatraceně pomáhalo, když moje vlastní morálka byla během závodu bídná. Všem, kdo jsou vlastně Šlapky, ale jezdí v jiných dresech, snad budou mé panenské postřehy důvodem pořídit aspoň jeden oranžový hadřík a vyjádřit tak svou příslušnost oficiálně.
Jezděte v oranžovém a pijte mrkvový džus!