Po tříleté absenci jsem zpátky v Přerově. Nejistý, jak se mi povede, co vše jsem zapomněl.
Myslel jsem, že mě mé šediny ochrání před šílenstvím, které pravidelně po startu vypuká, ale mýlil jsem se. Jak jsem starej, tak jsem blbej. Gumuju se na chvostu balíku a lítám na gumycuku sem a tam. Naštěstí to trvá jen chvíli než mi totálně ztuhnou nohy. Pak se beznadějně cedím do zapomnění.
Až na Foncky je to pro mě utrpení, ale během stoupání se srovnám, najdu svoje tempo a pomalu dojížídm do cíle.
Mamut byl vždy těžký maraton, ani letos to nebylo jinak. Sice s obtížemi, ale jsem rád, že jsem se vrátil. O něco více mám na blogu.
Už se těším na další perly z náhrdelníku zvaného Cyklomaratony... :-)