Je tu neděle a sní další porovnání zbylích sil v těle. Na tuto neděli jsem se doslova těšil, první silniční závod po resetu těla a tak jsem byl zvědav,co ve mně zbylo. Z výsledků jsem věděl, že zaject to pod sedum by bylo z říše snů a tak jsem se soustředil na průměrnou rychlost, kterou jsem chtěl udržet na 21.5km/hod. Po startu průměrku zvedám k 29km/hod, což byla chyba a hned v první zatáčce dochází sily. Začíná pasáž přemlouvání a hledání správných převodů, když se dostávám do třetí třetiny závodu, tak se sice trat narovnává,ale začal foukat slušnej protivítr, na tachometru prumerka 21,5 , ale díky suchu mně šíleně pálí veškeré trubky v těle, mám pocit, že polykám ohen a zapíjím to připínáčkama. Jsem před cílem,už se ani nezvedám a jen sleduji,jak prumerka padla pod 20, cas je v rozmezí 7,20-25 a mne nestačí plíce. Přichází chvíle zklamání, když tu je ta úžasná orangová louka do které parkuji kolo a podílím se pocity. Za chvíli se ocitám na minitiskovce a čekám co bude, když se přepisujou výsledky u rozhodčích, juknu tedy přez rameno a vidím své jméno,kolíkáče i vyhupa, přestávám mluvit,těžko polykám. Pak to přišlo, to co napsaly,tak i vyhlásily a ve kategorii \"C\" se bedna kompletně oblékla do ORANŽOVA. jupíííí. Všem moc děkuji, byla to krásná neděle. :-))) :-))) :-)))