Černolice - nejhezčí časovka do vrchu. Celou zimu jsem se těšil na nový asfalt. Tou dobou mě napadlo postavit \"speciál\" právě do tohoto kopce. Starší Tarmac jsem někdy během Vánoc opatřil časovkářskými nástavci a mírně vyladil. Bohužel jsem se k jeho otestování v kopci dostal až na začátku srpna a velmi rychle jsem zjistil, že je to na nic... Takže pár dní před závodem to zase vracím do původního stavu. Vylepšení tak spočívá jen v kéo pedálech s osvědčenými modifikovanými vnitřnostmi pro zvýšení efektivity a především dlouhodobě bez vůle. Nechtěl jsem jet na novějším Tarmacu, kde nemám kompakty. S těmi jsem kdysi zde zajel nejrychleji (nebo přesněji nejméně pomalu). Přijíždím k prezentaci dost pozdě, což se ukazuje jako zásadní chyba. Při kontrole trati totiž zjišťuju, že řazení po komplet výměně neběží čistě. Musím to narychlo doladit. Ještě kolo chci i vyčistit a promazat převody. Na další rozjetí už tím pádem mám jen několik minut, a je mi víceméně jasné, že to dnes bude slušně řečeno průšvih. Taky kvůli tomu, že mám i blbě sedlo a tahat nohama se mi daří jen velmi sporadicky. Od jara testované speciální mazivo řetězu mimo jiné obsahující nejvyšší možnou třídu základového oleje a řadu přísad pro citelné snížení tření a opotřebení zde dnes naplno nevyužiju. Jinak v kopcích umožňuje jet o stupeň těžší převod a vše běží fantasticky hladce. Víc takhle veřejně pochopitelně neprozradím. Po startu to nechci přepálit, v lese jedu příliš opatrně. Pak už se s tím moc dělat nedá. Pozitivní je, že kdosi za mnou mě nepředjel a skončil v cíli vyčerpáním na zemi. Já to rozdýchávám taky nějak strašně dlouho. Asi je to tím nerozjetím. Natrénováno paradoxně mám na mé poměry celkem hodně i když jsem kvůli drobnému zranění začínal v květnu od nuly a v červenci musel do Švýcarska. Zjistil jsem, že trénink na Tarmacích po řadě vylepšení je i na Karlštejnsku a okolí víceméně prachsprosté flákání a nikam mě výkonnostně neposouvá. Proto jsem zakoupil obyč. MTB z výprodeje a několikrát týdně na něm jezdím z Černošic nahoru do Roblína nebo přes můj oblíbený kopec s masivním sklonem v Chotči a na silničce pak jen kontroluju zlepšení. Sice mám pak často na horském kole najeto víc než na jednici, ale cítím, že to má smysl, byť jsem to v Černolicích nedokázal přesvědčivě prodat. Při pohledu do výsledků tak mám opět pocit, že bych to bez kola vyběhl rychleji - a ani bych nemusel nic mazat. :-)