Mačkanice v první lajně, ale jsme domácí, tak snad máme to privilegium ne? :-) Je to nabitý, naleštěný, starťák jako blázen, Kaprovi je vedro na hlavu a 20 sekund před výstřelem zjišťuje, že má pod helmou orange kulicha. Hůůů háže ho Dáše Vitáčkové a Diablo již houká, jen netrefit blbě parkující auta, zacvaknout a roztočit to na malou směr krchov. Safra daří se, mám to najetý, jako každý rok po levé straně se prosmýknu až na úplné čelo. Tak to bychom měli, jak říkal Kapr, žádný přemýšlení, bušit do toho co to jde a třeba se zadaří nějaký únik. Sjezd přes nakopávací mostek a magnet do Hostouně. Svobodin mě nevybíravě strká do štěrku a trávy, brousím pangejt a vidím se v tom ďolíku pod silnicí. Ty wolééé, co blbneš, chvějí se mi ruce stresem, propadám se, do háje, hlavě se nechce vůbec jet. Zrakvit se na prvním závodě, to se mi fakt tedy nechce, ale hold taková je závodní cyklistika, není to výletování po krásách republiky… Zásek do psychiky se podaří pomalu vymazávat až po prvních kostkách, kdy zbaběle jedu vzadu a mám problém uviset. Dopředu, dopředu, prorvat se přes ten shluk těl, a zkusit pomoci neúnavnému Kaprovi a Myšákovi, kteří tam stále skvěle operují v Top10. Statečně visí i Čespa se VSidem, je to hned veselejší vidět týmové dresy v té přesile svítivek Sweep. Kostky trochu očesají balík, ale stále je nás kolem 30 hlav, hodně aktivní je Viky, Líba Janoušek a Soukup, ale žádný z úniků nemá ani minutovou naději, ti nejlepší hned reagují. No nic, tradiční scénář se naplňuje, hromadný spurt zase s výmluvou, kdy mě před Hřebčí, kde jedu 3 flek vybrzdí jeden příchozí do krajnice a pak již s bázní okolo konzumu a myšlenkou se hlavně nesmotat v té vřavě. Pozitiva nějaké jsou, krásně jsme si zazávodili, na špici i v pár mini unicích jsem se ocitnul, nesundal jsem velkou, zajel si rekord na této trati, ale hold pohled do výsledkové listiny moc radosti nepřináší … tak snad v delších kopcích to bude lepší :-)