Jel jsem to letos podruhé, takže mezi účastníky spíš za mazáka, kdekomu tohle stačí zažít jen jednou. No ale třeba Fousáč, kterého to loni stálo 5 tisíc, nechybí. Oranžová účast chabá, beru to optimisticky tak, že nás pět je tvrdé jádro. Je tu ovšem ještě jedno tvrdší: Pistachio a Kapr, kteří si dvě hodiny před startem střihli v Praze časovku. Neuvěřitelné.
Příprava: odolné pláště 25 - co na nich Honza Tajč objel Afriku, odmontovat co může uletět, ostatní utáhnout, bombičku, dávat pozor na díry a hlavně na bikery!!
Z loňska už vím, že mě v prvním táhlém stoupání přegumuje 100 bikerů, tak jsem se propadl v pohodě bez depresí. Hodně daleko za čelem MTB to osaměle předjíždí Jirus. Je neuvěřitelné, že se odsud prodral až na bednu.
Z bikerů jde strach, hned v prvním sjezdu si přede mnou zastavuje skupinka, jeden má dokonce kolo naštorc – chtějí spravovat, dozadu se nikdo nepodívá. Hrůza. Okolo mě nadávaj, já říkám: \"bikeři\", ale měl jsem držet hubu, ve skupině je jich většina.
Sotva na 20 kilometru mi padá taštička, protože jsem do ní cpal tu bombičku a blbě jí utáhl. Kua! Nějak nemůžu rychle vykoumat, jak se mají ty pásky správně promotat, tak jsem chytl až třetí grupu. Šťastná náhoda – je v ní Strejda – paráda, je jasný že pojedeme Áčko forever.
Jsme sehraný. Pravidelně se spolu střídáme, Stejda jede rovnoměrný tempo, tajně mu už dávno říkám Tempomat. Paranoiu z bikerů mám furt, tak ve sjezdech se snažím jet čelo. Výsledkem je, že přejedu první šipku na hráz a jedu už radši rovně, zatáčka je moc ostrá a je tam šotolina. Strejda za mnou to zkusil zatočit a padá naproti do škarpy. Je mi hrozně, po těch chytrejch radách, aby všichni jeli opatrně, jsem zmasakroval kamaráda. Naštěstí to byl jen takovej polo-pád, nic mu není a jedeme hned dál.
¾ závodu jedeme spolu a mně se jede čím dál líp. Pravá kruťárna začíná u Padrťských rybníků, tady jsou škarpy poseté defekty po desítkách, body sbíráme lopatou. Jsem svině – nálada mi vyložené stoupá.
Dlouhý sjezd a rovinu do Strašic pěkně drtíme, visí za námi v háku 10 bikerů, nejde je utrhout, tak jim bohužel sjíždíme pár soupeřů. Stoupák před cílem Strejda vypustil, já si úspěšně ale zbytečně zaspurtoval - jediný silničář, který tam s námi byl, píchnul těsně před cílem. V cíli koukám, že ten šílenec jel na Zippech – no to mohlo bejt drahý.
Pane Rubáši, jen houšť. Pro železnou Spartu by se ostatně ani nehodilo, aby pořádala nějaký lehký závody.