Na Bělečské okruhy jsem se moc těšila, jako na svůj první letošní závod v UAC. Podlehla jsem Kolíkáčovu vábení a ještě před sezónou jsem se do UACu zaregistrovala jako člen. Sice mi připadalo, že v dle mého hodnocení elitní skupině silničářů nemám co dělat, ale řekla jsem si že to vezmu jako výzvu a novou motivaci. Zaregistrovala jsem se tedy v kategorii Ženy a na celou sezónu jsem dostala pěkné startovní číslo 601. Právě teď v neděli na závodě jsem si ho měla společně s licencí vyzvednout. Trať závodu jsem si v rámci pěkné sobotní osmdesátikilometrové projížďky prohlédla, a tak jsem věděla, co mě čeká. Trasa se mi líbila, profil by hodně členitý, věděla jsem, že se při závodě nudit rozhodně nebudu. Ženy a ostatní z tzv. druhé kategorie jeli tři okruhy, tedy 56,7 km, první kategorie pak 94,5 km. Start byl v Bělči v 9:30, respektive v 9:35 pro druhou kategorii. Skoro všechni od nás přijeli na kolech, my s Jirkou se dovezli autem a to pak sloužilo jako úschovna přebytečných věcí spousty Šlapek. Registraci jsme krásně stihli, u Petra Škrabala jsme si vyzvedli čísla a pomalu se řadili na start. Jirka do prvního balíku, já do druhého. Naše oranžové dresy bylo opravdu vidět, účast byla silná (13 startujících!). První balík byl početnější a plný ?chrtů? s vyholenýma nohama a na karbonových kolech. To náš, druhý, vypadal civilněji. Asi díky tomu že do něj spadají ženy a starší ročníky narození :-) I tak jsem ale po startu měla pocit že jedu s elitou, jak to všichni napálili. Z Bělče začně trasa hned stoupat, i když mírně, a to mi moc nevyhovuje. Potřebovala bych se trochu rozjet než se pustím do kopců :-) Snažila jsem se zoufale udržet balíku, ten se ale rychle natahoval a já se nějak nemohla nikoho chytit. Průměrka třicet mi nestačila :-( Hned mě napadaly myšlenky jako co tady dělám, že se zase ukazuje že na tyhle závody nemám, tak co tady blbnu a tak. V Bratronicích byl naštěstí pěkný sjezdík, tam jsem se trochu vydýchala a pak shodila na malou, protože jsem věděla že pod sjezdem čeká ostrá pravá zatáčka do pěkné stojky. Tak jsem to zkusila ze sedla a podařilo se mi se přiblížit k jednomu jezdci. Následně se mi podařilo ho dokonce dojet, byl to starší pán v modrém dresu Pijama (nebo tak něco) a jel na můj vkus až moc rychle. Chytla jsem ho do háku a následný sjezd i malý výjezd jsem se ho držela jako klíště. Když se nervózně ohlížel a pak i kynul rukou ať ho předjedu, zasípala jsem že rychlejc nemůžu a visela jsem za ním dál. Jel fakt dobře a tak jsme se za chvíli dotáhli na nějakou skupinku, jel tam borec z CKKV, holka z Cyklosport Kern a jěště další tři jezdci. Ve skupině se nám až do Nižbora jelo parádně, tepy se trochu uklidnily a dalo se lehce odpočívat. Bohužel, jak začalo první stoupání, začala jsem ztrácet rychlost. Chlapi ujeli, jen holku z Kernu jsem měla pořád v dohledu před sebou. Do kopců jí to bohužel jelo líp něž mě. Dojela jsem jí až v té stojce v Bratronicích, kdy jsem šla ze sedla, pak jsme jely až do Nižbora spolu a dokonce jsme si zvládly i pokecat (například o mém vrzajícím kole:-)). Až do té doby jsem jela sama a není to nic moc. Obzvlášť úseky mimo les, kde pralo slunce byly vysilující a pak také v polích kousek od Bělče kde to trochu foukalo. Tam bych společnost moc ocenila. Ale to bych na ní nejdřív musela mít :-) Cestou se mi taky povedl super trapas. Myslela jsem že jedu úplně sama, tak jsem kolem sebe moc nekoukala, jen jsem otočila hlavu a odplivla jsem si. No a on vedle mě zrovna jel budoucí vítěz Tomáš Okrouhlický (ten jediný mě předjel ve druhém kole, další až ve třetím). Obávám se, že můj zásah byl přesný. Málem jsem se propadla hanbou do země, hned jsem se omlouvala, ale on to vzal naštěstí sportovně, smál se a odbyl to slovy ?to nic? a hned byl pryč. Vzhledem k tomu že vyhrál se teď utěšuju tím, že jsem ho vlastně poplivala pro štěstí :-)) První kolo (o délce necelých 19 km a převýšení 265 metrů) mi trvalo 40 minut, jela jsem ho průměrkou 27,9 km/h s průměrnou tepovkou 164. Radost mi udělalo hlavně to, že mě ještě nepředjel nikdo z elitní skupiny :-). Ve druhém kole jsem tedy chytla Zuzanu Denigerovou (to byla ta z Kernu) a docela pěkně jsme frčely spolu, trochu nás rozhodil jen chlápek z CKKV, který nás předjel ačkoliv v předchozím kole píchnul. Ve stoupání se opakoval scénář z prvního kola a Zuzana mi poodjela. Mě se ale paradoxně toto kolo jelo do kopců mnohem líp, což mě překvapilo, čekala jsem jak budu kolo od kola odpadat. Možná to bylo tím, že jsem doplnila cukry gelem (bohužel jsem ho pak někte vytratila, takže v posledním kole už jsem doplňovat nemohla). Přišlo mi to i nějaké kratší, a chvíli jsem po druhé protnula cíl. Tentokrát s časem 43 minut (přece jen předtím ve skupině to jelo rychleji), průměrnou rychlostí 25,4 (ach jo) a tepovkou 159 (nějak jsem to asi flákala). Zuzku se mi teď nepodařilo předjet v Bratronicích, nějak svůj náskok zvýšila. Už to vypadalo že pojedu sama, když tu najednou se kolem mě přehnal několikačlený balík z elity. Jeli fakt rychle a tak bych je byla ignorovala, kdyby tam nebyl Kuře, který na mě zakřičel něco jako ať jedu a chytnu se jich. Tak jsem poslechla, hodila tam nejtěžší převod a dupala do to jak šílená, byla bych tomu nevěřila, ale dařilo se mi jich držet. Když jsem ale koukla na tacháč a viděla tam rychlost padesát, čuměla jsem na to jak puk. Díky balíku jsem se přehnala i před Zuzanu, to mi stačilo a tak jsem se pustila, stejně už bych to dlouho nevydržela :-) Snažila jsem se držet vyšší tempo a v tom se někde vyloupnul Jirka. Myslela jsem že odpadl z toho balíku a tedy že mi dal kolo, v duchu jsem ho obdivovala jak jede rychle. Pak se ukázalo že ve skutečnosti jel teprve třetí a já sjela jeho :-) Každopádně mi ukázal ať se za něj zaháknu a pak mě táhnul až k závěrečnému sjezdu nad Nižbor. Tam mě pustil, ve sjezdech bývám obvykle rychlejší. Doufala jsem, že mě pak v následujícím stoupání dojede, jelikož pojedu jako šnek, ale nestalo se tak, dojela mě zase ?jenom? Zuzana. Jirka prý zpomalil, neboť ho čekala jěště další dvě kola a měl toho docela dost. Potřetí už se mi do kopce moc dobře nejelo, hnala mě jen vidina toho, že už je to naposledy. Moc rychle mi to nejelo ani po skororovnině před Bělčí, Zuzana se mi vzdalovala. V posledním stoupání se pak chytla nějaké skupiny a ta jí dotáhla do cíle, já také jednu chytla, ale jen na posledních 500 metrů. Byla jsem fakt ráda, že to mám za sebou, už jsem skoro neměla vodu a vedro bylo strašné. Poslední kolo mi trvalo 41:25 minut, průměrku jsem zlepšila na 26,4 a tepovku zvedla na průměr 167. Dohromady mi to dalo čas 2:05 s průměrnou rychlostí 26,4 a tepovkou 164. V cíli už byly všechny Šlapky z krátké, dávali si pivo :-) Pro mě překvapivě tam byla i Lucka s Marťas, myslela jsem že jedou za mnou ? bylo to tím, že vzdaly hned v prvním kole protože se jim udělalo špatně. Škoda. Pivu jsem také neodolala, udělala jsem pár fotek a čekala na Jirku, který měl trochu krizi a dojel dost pozdě. Přestože jsem se v podstatě celou dobu trápila, závod se mi moc líbil a už se těším na časovku Běleč příští sobotu.