Na Brdské dvoukolo jsem byl letos nucen vyrazit po nucené týdenní pauze bez kola. Naposledy jsem jel Klikáče nadopovaný paralenem, jelo se mi teda parádně, budu muset mrknout na seznam zakázaných látek jestli to fakt není dopink :-) a v týdnu jsem se snažil doléčit nachlazení. Představoval jsem si, že se mi pojede stejně lehce jako před týdnem, ale skutečnost byla poněkud odlišná. Už cesta na kole na start mě měla varovat, v kopcích se plazím směšnou rychlostí a tep je nepřirozeně vysoko, ale na to nedbám a bez nejmenších pochybností se v Halounech v hospodě přihlašuju k závodu.

Starty do kopce prostě miluju, okamžitě se jede hrozná kaše, jedem 25km/h a čelo nám stejně odjíždí, jediné co mě uklidňuje je to, že vedle sebe mám Kolíkáče, tak snad nejedu tak špatně. V lese kupodivu p?edjíždíme i Vencu Cafourka ze SOSu, to mi hlava nebere, bu? je nasra..., že musel těsně před startem měnit duši, nebo prostě jede od začátku s rozumem, ne jako já, co jsem začátek evidentně přepálil. Chvíli jedeme lesem sami s Kolíkáčem, ale za chvíli už nás dojíždí asi pětičlenná grupa na čele s Cafourkem a jede tam i Gejza. V kopci mám co dělat abych uvisel, nohy neuvěřitelně bolí, ale zatím se to daří a chlácholím se, že se to časem zlepší. Sjíždíme z hřebenů dolů a je tu stoupání na Hradec. Jedu ho na poslední pozici ve skupince, neskutečně trpím, jede se na můj vkus až moc svižně, kus před námi je totiž další skupina a tu se všichni snaží sjet. Opravdu se přibližujeme, těsně před vrcholem se nasazuje šílené tempo, na vrchol musím doslova vyspurtovat abych se udržel,na tepáku bliká 194, skupiny se opravdu spojují, ale já jsem úplně mrtvej. Ve sjezdu se držím na chvostu a snažím odpočívat, dole na rovině se jedou kule a já jenom bezmocně vlaju na konci. Asi všichni znáte ten pocit, když se snažíte držet ve skupině, která evidentně jede nad vaše možnosti, neustále máte na posledního 2-3 metry ztrátu a za žádnou cenu to nelze docvaknout. Tady to ještě umocňovala skutečnost, že se jede po větru a první nemá tolik práce s jízdou proti větru. Když se po chvíli dělá jakýsi pořádek ve střídání, první vždycky odstupuje dozadu, tak se stalo, že i já se dostal na špici. Moc dlouho se tam ale nezdržuju a ve stavu v jakém jsem se po odstoupení bohužel ani nestačím zaháknout na konec, po mě bohužel šel na špici Ondra Charvát a jeho tempo prostě nezvládám, zrovna to fouká trochu z boku a už nemám sílu díru sjet. Po pár vteřinách rezignuju a nechávám je jet.

Za chvíli už je tu druhé stoupání do Haloun a ve mně hlodá myšlenka prostě slézt a zabalit to. Nakonec pokračuju dál, jedu pořád sám, naprosto volně, koukám po lese a houbařům do košíků, co si odnášejí domů za úlovky a neskutečně mě vytáčí ten rozbitý asfalt :-). Po chvíli se za mnou objevuje Gejza, který tu šílenost na vrcholu Hradce nevydržel, po pár stovkách metrů už jedeme spolu a kecáme. Gejza se ale do kopců takticky zbavuje přebytečné zátěže (nejdřív dává duši Vítkovi Novákovi a po chvíli zase pumpičku někomu z CKKV) a proto mi asi v posledním brdku v lese poodjel :-) Absolutně nemám náladu ho dojíždět, tep mám tak 165 a šíleně mě bolí nohy, vzpomínám na Klikáče, kdy při 182 se mi do kopců jelo nádherně a tak druhé stoupání na Hradec jedu sám a sám. Dole po sjezdu pod Hradcem mě dojíždí Petr Okrouhlica z CKKV a trochu mě hecuje ať jedu s ním a že si alespoň do cíle zaspurtujeme a tak ve dvojici se blížíme k cíli. Už pár kilometrů před koncem mám pocit, že přední kolo je jakési měkčí, ale doufám že už to dojedu. Ve Svinařích v pravé zatáčce na křižovatce mám ale co dělat, abych to na poloprázdném kole vytočil, počítám, že z kopce s větrem v zádech jsme tam jeli tak 50, naštěstí jsem měl kliku a zvládl to. Za odbočkou do cílového kopce už ale definitivně zjišťuju, že do cíle to nedojedu a ničit materiál jízdou po prázdném kole v tomhle ohromně vydařeném závodě rozhodně nehodlám. Půl kilometru před cílem tedy ještě měním duši v předním kole a potom za parádního povzbuzování Kolíkáče projíždím cílem v čase 2:22, skoro 20 minut za loňským časem :-)

Nepovedený závod alespoň vylepšilo posezení v hospodě při vyhlašování výsledků ve společnosti oranžistů, díky. Za den najeto 131km, tak alespoň něco přibylo do deníčku :-)