....a tak to mám za sebou, Klikovy vrchy mě totálně vyšťavily. Začalo to příjemným rozjetí s Markem, kdy jsme jeli výletním tepmíčkem z Hostivice do Velké Dobré. Pak registrace a po jedenácté začínám startovat v druhém balíku. Pár kilometrů se držím statečně v celém balíku, ale přichází první menší stoupání a balík mi před očima mizí. Naštěstí neodpadám jen já, tvoříme poslední skupinku já a Mirka. Po chvilce nás dojíždí cyklista X a jedeme v malém balíku, střídáme se a jede se svižně. Do kopců mám co dělat, abych se udržela. Držím se zuby nehty, ale z Městečka přichází první větší a delší stoupání a já ztrácí Mirku i cyklistu X, jedu ze všech sil, ale marně. Stále je občas zahlédnu v dáli, ale nedaří se mi je dojet. Za mnou jede stále sanitka, jako za posledním členem závodu. Využívám toho a prosím řidiče o vodu, je horko a žízeň je veliká a bidóny skoro prázdné. Řidič mi ochotně dolil bidon a šlapu co to jen dá... dál a dál až do Zbečna sólo se sanitko-servisním vozem za mnou :o)
Ve Zbečně dojíždím cyklistu Y a ze všech sil se ho držím až do Sýkořic. Cestou mi pán ze sanitky sám nabízí další vodu, neodmítám, protože už jsem zase skoro na suchu. Na vrcholku kopce vidím oranžový dres, už si říkám, že mám vidiny, ale ne, je to šlapkovský dres, tak přidávám do pedálů, předjíždím cyklistu Y a poznávám ve šlapkovským Ježka. Zahlídl mě též, zpomaluje, já ho dojíždím. Hlásí mi, že zabloudil a tak se zavěšuji z posledních sil za Ježka a doufám, že se udržím a dojedu do cíle s ním, mám už totiž toho plné zuby. Jsem úplně utavená, nemám sílu ani střídat, asi dvakrát se pokouším být vpředu, ale odpadávám a držím se Ježka na svojí maximálce tepů. Jedeme hodně svižně, už ani nevnímám krajinu, jsem ve stavu rozpoložení, už i na hlas ventiluji, že mám toho dost, nohy mě už ani nechtějí poslouchat. Předjíždíme cyklistu X, kterého jsem se snažila celou dobu dojet. Jedeme opět z ostra, ale vymetla jsem šílenou díru, byla to rána jak z děla, všechno v pohodě, až po pár metrech zjišťuji, že mám defekt...píchlé zadní kolo, volám to na Ježka. Ježek ochotně zastavuje se mnou, já jsem úplně v tranzu, takže o výměnu duše se postaral Ježek Dále nám pomáhají chlapíci ze sanitky, kteří též pumpují, jelikož já jsem bez sil. Velké DÍKY Ježkovi, ztratili jsme výměnou jen pět minut, sedáme na kolo a dojíždím z posledních sil. Jsem už úplně mimo, že projíždím cílem a myslím si, že cíl je tam kde start, tak s Ježkem ještě pár metrů do startovní rovinky spurtujeme a přijíždím úplně K.O.
Radši nepomýšlím na cestu domů. Vzpamatovávám se, vyhlášení výsledků vnímám už jen jedním uchem. Jsem to ale ucho, takhle si šáhnout na dno. Ježek a Kuře mi ještě pomáhají dofouknout kolo, aby se mi jelo lépe domů. Kuře sehnal velkou pumpičku. Díky! Vlastně děkuji všem, se kterými jsem při závodě jela a kteří mi pomáhali, také díky pánům ze sanitko-servisního vozu, díky nim jsem měla stálý přísun tekutin. Jinak bych asi půlku závodu odjela na sucho. Mé data z hodinek: čas 2:55:32 (5 min výměna duše není započítáno), 75 km, prům. tep 167, max tep 186, převýšení 1085, prům. rychlost 25,6, max. rychlost 59,6.