Krušnoton 2015 byl pro mě takový saunový den. Letos jsem vzdal ambice do 53x11 marathon cupu, a mojí motivací se stal skvěle rozjetý týmový UAC, kde aspoň malým dílem trochu přispět. A do UAC se počítala střední 180km trasa. Je pravda, že mi trochu scházelo brzké vstávání, cesta do potemnělých Teplic a ranní klidný start na dlouhé trati. Střední startovala již v pekelném vedru, v megatlačenici v Krupské ulici, v nervózním začátku do Krupky.
A pak přišel první saunový ceremoniál – tropická sauna na Komáří Vížku. Hákuji Mílu Švehlu, Kapr s Jeffem, Pepou Vejvodou kousek před námi, věřím, že si sjedeme. Míla zase jede svoje parádní pravidelné tempo a v půli kopce se začínáme přibližovat vysněné společnosti. A on je tam na dostřel i Čespa. Vyschlé hrdlo stále zavlažuji bidonem, ale evidentně mě schází ochlazovací bazének na hlavu. Mílo, skvělá práce, jsme spojeni v jednu grupu, ale já jen nevěřícně zírám, že začíná Kapr zrychlovat. Nééé, řvu móóc, potřebuji trochu dáchnout, a ne si dávat jako kráva. Nohy by jely, ale hořejšek těla se mi pomalu, ale jistě začíná vařit, tento ceremoniál už nevydržím ani minutu, musím si vystoupit!
A přese mě jdou další a další borci, ale nejsem vůbec schopen háknout, jen se vyškrábat nahoru. Konečně se to trochu narovnalo, skupina není daleko, ale já jsem jako správný pacient úplně sám! Marně se pokouším o nějaké sjetí, po chvíli bezradně svěšuji nohy, otáčím se, je konec. Nic nejede, zastavuji, močím. Konečně skupina a to nádherně vypečená, z našich Technik, Hank, Pistachio. Zvedá se mi nálada, jede se pro mě přijatelné tempo, ze kterého bych snad již neměl vystupovat.
Stoupání na Mikulov je docela ve stínu, a tak docela bezbolestně se přepravuji na vrcholové partie Krušnotona, blížíme se k Flájím a k bufetu. Čeká nás sešup do Litvínova a stoupání na Dlouhou Louku, kde nechci táhnout o gram více, a tak trochu zariskuji a nenechávám si dolít druhý bidon, s jedním plným bych to měl objet. Technik s Hankem valí jako o život, ztratili jsme Pistachia, který se ne svojí vinou zasekl na bufetu, a sjíždíme si znovu železnou lady Zuzuki s Lawi, která jede famózně. Ještě se to trochu zavlní, dostaneme vodní clonu přímo z přehrady z hasičské stříkačky a pak již konečně sjíždíme Klíny.
A dole je to sauna s parním nárazem! Rozžhavený asfalt, od kterého sálá horký vzduch přímo do našich dýchacích ústrojí. RiC s dlouhé trasy jede statečně s námi, trochu ho povzbudit a pak se již soustředit na Dlouhou Louku. Další saunový ceremoniál, obdobné stavy jako na Komáří Vížce, ale naštěstí tady je obětavý motorkář s flaškami vody, která mizí na našich helmách, voda stéká po hlavě, obličeji, dresu, těle … Technik má trochu problémy, Hank hákuje čelo grupy, a pod největším závěrečným hupem je tu vodní bufet, znovu voda do sebe a na sebe. Bidon začíná chrastit, začínám si vyčítat ten riskantní tah s jedním bidonem, hlava se zase vaří a motá. Ale každý si prožívá svůj příběh, Technik mě hákuje svojí tradiční zarputilostí, je vidět, že trpí. Zuzuki jsme ztratili, ale před bufetem je znovu s námi! Teď již doplnit vše potřebné, dávám i birella, stejně jako před rokem.
Nejdelší kopce jsou za námi, kolem Flájí nabíráme zkřečovaného Čespu a znovu padáme krásným sjezdem dolů. Tak teď se jen v závěru pohoupat do Teplic. Ale další sauna s parním nárazem, průjezd Litvínovem a nekonečné čekání na vysvobozující bufet. Je to peklo, saunér nás zavřel u kamen a nechce pustit ven! Vedro je devastující, naštěstí se držíme stále ve skupině a připadám si jako na poušti, plazí se k oáze. V krajnici stojící auto, v něm Pepa Vejvoda s ručníkem kolem krku. Bufet 500 metrů, neskutečná to dálka. A oáza je přeplněna! A ta jména!
U auta ležící Jeff pod stromem, Míla, Salo … a náš Dreamer! Vana napuštěná vodou a v ní plavající birelly. Žaludek již dávno vypověděl službu, nechce přijímat žádnou tekutinu, ale vyschlá pusa si to stále žádá. Je čas i na pár vtípků, cítím se jako v cíli, vždyť své soupeře jsem vlastně dojel :-). A tak si ani nevšimnu, že Technik s Hankem mizí za Zuzuki, já dál bezstarostně zkouším různé pochutiny a tekutiny. A přijel Pistachio, který má stále závodní náladu a chce jet hned dál!
Sedáme na kola, Pistachio, Jeff, Míla, Dreamer, Čespa … a je to stále boj s neskutečným vedrem. Čespu s Dreamerem jsme vytratili, bok po boku s Pistachiem zdoláváme Lukov. Jeffova manželka vše dokumentuje, Jeff kamarádsky dává flašku s vodou na polití. Poslední kopec, Míla zajíždí do restaurace, a pro mě si Mikulov přichystal křeče. Nedokáži pořádně zabrat a Pistachio s Jeffem mi mizí. Neslavný to konec mého letošního Krušnotona. S pohledem na tachometr se posunuji kilometr po kilometru k vysněnému cíli. To jsem dlouho nezažil. Na metě 10 km do cíle mě míjí obživlý Míla, který jede ve trojici, ale na jeho HOP nejsem schopen reagovat. Neskutečně dlouhých a trýznivých posledních 5 kilometrů… vypíjím svůj kalich hořkosti až do úplného dna, stejně jako oba bidony... díky za saunový ráj v Krušných horách!