Tohle počasí mi fakt vyhovuje, nevím jestli je to tou dávkou hydratace, nebo tím že to ostatním tak nesedí, ale mě se jelo fakt dobře. Nejen, že jsem si splnil osobní cíl dát to s průměrem přes 30 (nakonec 32), ale taky jsem konečně nedojížděl do cíle na samotku a ze všech závodů přes 100 km jsem měl nejmenší ztrátu na vítěze, sice to bylo pořád nějakých 17 minut... Ale pro mě za daných okolností jednoznačně pozitivní zprávy.
Od startu jsem si pěkně odzadu dojel pro balík až k zaváděcímu vozidlu, s nima jsem uvisel až do prvního prudšího kopečku, kdy mi tepy šly hodně vysoko a říkal si, že tohle tempo mě za pár km odepíše. Tak jsem zvolnil a jel si svoje. Na horizontu se to zlomilo ve sjezd, kde jsem zaregistroval skupinku cca 7 lidí, kteří to pálili dolů vo106, podařilo se mi je zachytit a dotáhnout se s nimi na další menší skupinku. Utvořili jsme nakonec skupinku kolem 20 lidí, protože jsme až docíli posbírali pár dalších korálků. Netlačil jsem se na špici, snažil jsem jet aktivně když na mě přišla řada, ale jel jsem jen udržovací tempo, žádné blbnutí, žadné zbytečné výdaje. V kopcích to místy bolelo ale mentální bič, že s touhle skupinou bych mohl dojet do cíle, byl silnější než možnost podlehnout, navíc strašák posledních zkušeností na samotku taky zabral. Po krušnopekle jsem si spravil chuť i ve sjezdech, nemám rád tyhle serpentinální záležitosti ve skupině a navíc na mokru, ale tady to šlo samo. Poslední rovinatý úsek jel na špici nějakej blázen valili jsem to za ním 50kou a bál se, že mi frkne, nakonec jsme spolu zůstali ve třech. Poslední z naší trojky to začal koučovat, že jsme zbytek utrhli a pojedem kolotoč. Stihli jsme se tam vystřídat všehovšudy 2x a balík už nás zase docvakl. Nicméně jsem byl rád protože mi už docházelo... Poslední stoupání do cíle za to vzali dva kluci In Lifu a já jen zíral, poslal jsem to tam co to šlo, ale tělo se už vzpíralo jak bejk na rodeu a já si připadal jak kovboj ze špatnýho filmu. Nakonec jsem byl rád, že jsem dojel alespoń ve stejnou minutu jako zbytek té mojí grupy. Zážitky a pocity, ty byli nejvíc pozitvní a sprcha na heroltické byla v takové euforii jako kdybych vyhrál, fakt jsem si to užil a Camrda by měl litovat, že neje.l