První seznamka s Mamutem proběhla poněkud rozpačitě, pořád nevím jestli mám být spokojenej nebo vlastně ne.V předvečer závodu se probírá strategie, scénáře a profil trati, nakonec se s Pistachiem přeme o to jestli bude cíl jet pod 5 nebo pod 4: 30. Ve výsledku jsme oba tyto cíli splnili, takže v tomto ohledu spokojenost. Rozmrzelost ze spánku, kdy jsme měli v pokoji asi 30° a prali se o otevřený okno za cenu rámusu z hlavní tepny Přerova, versus stereo v akustickém podání concertini di Balu 8-\\ zase sme nestihli usnout dřív... Nicméně na startovním roštu, všechno háži za hlavu a koncentruju se na závod. Strategie držet se ve předu a nenechat se vycukat na prvních brdcích se daří. Vizuálně kontroluji Mlhoše, mě pak ze zadu nadává Pistachio,že se za mě nedá schovat. Jede se svižně, ale né tak jak bych čekal, takže jsem spokojenej. Nohy se točí parádně a já sí říkam, že týden odpočinku bez kola a něco kolem 3 km v bazénu, mi pomohlo si odpočinout, i když nejít týden na kolo bylo skoro stejně náročný jako závod sám. Zpátky na trať - Na Tesáku už hákuju Mlhoše a ptám se jak se mu jede, z výrazu poznávám, že se trochu trápí což potvrzuje.
Našli jsme si skupinku ve které se jede celkem pěkně. Mlhoš mi dělá zpravodaje a informuje o následujících stoupání. Po jedné prudší, ale krátké stojce, nás čeká Šandovka, na které mě skupinka zavře u pravé krajnice a jede tempo, které mi výrazně nevyhovuje. Nechávám je tedy poodjet a beru je všechny zleva, jede se mi parádně tak si ten náš peletonek vytáhnu nahoru. Trénink v kopcích je znát a já mám radost, že to tak jede, odbočku na Grapy a první stoupání si ještě dovozu v pomyslném puntíkatém, ale tady poznávám, že to bylo z mé strany nováčkovská neznalost, protože jsem ještě nikdy nejel Grapy. Pomalu se stoupání začíná otevírat a přese mě jde jen borec za druhým, nohy začínají tuhnout v tu nejméně vhodnou dobu. Něco ze sebe ještě vymáčknu, když paní postaršího věku, která má vztyčenou pěst křičí šlapky jedou ! O podál mě povzbuzuje Mlhošovo Markéta a dokonce se mnou vybíhá kousek do svahu, ještě se zmáčknu protože diváci jsou po obou stranách a mě se z mlhy před očima vynoří obrázky z tour. To je ale tak všechno, na horizontu mi "můj" peleton odjede a já je z kopce již nedohoním.Ještě si chvíli pohrávám s myšlenkou je docvakknout v dalším kopci, protože je mám na dohled, ale to bylo naposledy, kdy jsem viděl Mlhoše, tomu se už tak mizerně nejede. Pak si jak korálky posbírám asi 6 člennou skupinku, ale ta nemá ambice dojet skupinu před námi, takže raději než sám na krev se svezu se skupinkou v pohodě. Pak se dlouho nic neděje, na občerstvovačce si doplním bidon, protože jsem na dně. Odtamtud se připojím k jiné skupince, která nestaví a má šťávu, bohužel však spolupracuje jen část a v kopečku jehož název se mi už vytratil mi ujedou, a přitom to byl takovej brdek ! Následujících 40 km byl pro mě celkem očistec. Na samotku, občas je ale vítr na mojí straně a mám ho v zádech a tak se mi alespoň daří držet nějaký slušný průměr, přestože sotva pletu nohama.
Kontroluji si záda, a pohrávám si s myšlenkou, že by mě Pistachio nemusel dojet. Na silnici je 15 km do cíle a Pistachio mě se svou skupinkou pohltí, vydržím ale do prvního střídání, jsem totálně prošitej. Ion'ták už nemůžu ani cítit, začínají mě bolet zádat a marně hledám něakou pohodnou pozici. Posledních 10 km je nekonečných. Aby toho nebylo málo tak mi náladu zvednou další roztroušené skupinky, které si mě dají k svačině. V cíli, je ale na časomíře 4:29 takže nakonec celkem úspěch i na tu mizerii.
Příště, už ale budu vědět...