Cíl byl vyhlášený naprosto jasný: jedeme na Lenku, chceme jí dovézt na bednu a vejit pod 9 hodin. Skupina se nám sešla dosti impozantní a o splnění cílů jsem absolutně nepochyboval. Naší šlapkovskou diskuzi ale zřejmě čtou i soupeře a tak jediná konkurentka Lenky, Hanka Ebertova, se zpozorněla a znervózněla. Taky aby ne. Myslím, že obzvlášť přítomnost Fousáče v tymu se zdála byt děsívá. Taky se jen na něj podívejte. Ale copak podívejte - poslechněte, jak mluví. Ten jeho kriminálnický chraplavý baryton již vyděsil kdekoho. A tak Hanka na nás vytáhla ty svoje trumfy: podpora Prokesteamu, a helma, plná talismanů, které mají odpuzovat temné nepřátelské sily: plyšový kocour, vysílačka a ještě něco, co jsem nedokázal identifikovat. Odstartováno a příběh se muže začít psát.
Lidí je hodně, pořád nás někdo předjíždí, silnice je úzká. Vzadu slyším zvuk hromadného pádu. Neohlížej se, Lote, neohlížej se. Jen dopředu. Po prvním kopečku už se to zredukovalo, ale zůstala nám dost velká skupina na to, abychom jeli schovaní až pod Tesák. Výborně, po první hodině máme průměr 31. Ale při tom bohužel ztrácíme Fousáče. Tesák poprvé: Helmuth má jen jeden bidon, tak ho posílám dopředu na bufet pro vodu, my s Lenkou se zatím stavět nemusíme, tak jedeme trošku pomaleji. A po prvním bufetu jsme zase zašité, valíme to dál. Pak ale přichází na 52 kilometru krátký ale prudký brdek a to už skupiny musíme opustit. Taky bylo na čase to trosku zvolnit. Přežit celého Mamuta v tomhle tempu by bylo nad naše možnosti. Nu a dále už to mělo klidný, setrvalý a standardní průběh. Držíme tempo, pokud je možnost se s někým svézt, tak se svezeme, ale pokud ho v prudkém kopci musíme opustit, tak ho bez lítosti opustíme. Terén je tu nádherný, akorát jsem zřejmě vzal na to nevhodná kola. Tvrdé Shamaly a nabouchané galusky na tenhle hrubý asfalt s velkým množstvím děr prostě nejsou. Poskakuje mí to a zadek mam odřený. Příště raději nízké ráfky a pláště 25.
Jinak všechno je v pořádku, křeče nepřicházejí, jen tak jemně se naznačují. V kopcích na Lenku čekáme, ale vždy jen chvilku, na rovinkách vzorně spolupracujeme. A tak pomalu ale jistě jsme v cíli. Čas 8:57:30, výborný, splněno máme všechno. Jen škoda ztráty Fousáče. Čipový koberec je jíž sbalený, ale jsou tam tři holky, které nás zapsaly a navíc ubraly nám z casu 21 vteřinu :o). Jdeme do jídelny, je tam spokojená usmívavá Hanka, jíž odložila talismany. Šlapky jsou tady téměř všechny a Kolikač nám vykládá střípky z průběhu závodu a líčí šlapkovské úspěchy. Jsme prošití tak, že Helmuth není schopny se ani najíst. Večerní tiskovka ve dvou. Únava je opravdu hrozne velká, par dni potrvá, než se z toho dostanu.
Na závěr: Mamut je hezky závod, škoda jen, že téměř se vytratila ta společenská stránka věci, zůstala pouze sportovní. Blíží se to UACu: přijeli na start, odzávodili a rychle domu. Snad na Rampušaku si to vynahradíme.