Nebudu Vám tady psát o počasí, o rosném bodu a ani o mém AnP, na to Vás mám moc rád. Ale polívčičku si přeci jen přihřeji..... .-) . Rána už nemohu dospat a s prvními paprsky slunce opouštím postel po špičkách kolem medajle z Báště. Na sebe hážu montérky, do auta koště a vyrážím za Helmutem. Tomu ukazuji,jak se vozí kola v autě aniž bysch musel něco demontovat. Na sraz přijíždíme v dobré náladě a než se rozkoukáme, tak držíme v ruce spreje a vyrážíme značkovat. Nejdřív označkujem původní trat, tak abychom záhy zjistili změnu a značkujem tedy podruhé...... se závěrečným finišem " KO-KA GOO" . Pak do oranzového stejnokroje, kde ovšem u mě přibrzdí Kolíkáč a vypráví mi něco o růžovce a at se stavím za .....z UAC..., snažím se z toho vymluvit a ptám se : " Kolíkáči, jestli je to přání šlapek, tak si pro ten růžovej drez dojdu, ale raději bych jel v našem klubovým...odpovídá mi: přání šlapek to ani tak není, ale přeje si to Kapr..." do startu 20min., tak volím se ject zahřát, než abych hledal v davu někoho, koho ani neznám.....
Na startu zalejzám do půlky a přemýšlím, co tu vlastně dělám, co ten Petr, co Líba, uvysím je? Sweep taky vypadá, že tu není kvůli počasí, hlavně se nepřimotat do pádu....Pak to vypuklo, balík se hnul a já se snažím prokličkovat dopředu, což se mi daří a na horizontu už odrážím první nástupy...kde najednou jsme ve dvou a oddalujem se od balíku, co ted, chci to??? Takle valíme cca 5km a já poslechnu svojí hlavu,svěsím nohy a nechávám kolegu samotného,vracím se zpět do balíku, kde se chytám špice a tu neopouštím po celou dobu závodu. To je nádhera, vůbec se nejede, čas od času někdo nastoupí, tak bez vědčího úsilí ho stíhám, všechny ataky pokrývám v sedle,což mě těší dvojnásob. V tom jednom minibrdku si prohlížím soupeře a sleduji,jak funí, každý nástup na horyzontu chytám, nějak tomu ani nemohu věřit, že tohle je závod........vjíždíme do posledního kola a na špici se začínaj objevovat podvodníci,který pošetřili a ted vystrkujou růžky. Nechává mě to klidným a jen sleduji od levé krajnice kluky z LAWI co si dělaj místo v pravo. Před poslední pravotočivou zátáčkou pod kopcem dojíždíme skupinku, trochu se to štosne, propadám se a tak křičím na Vlastu předemnou,at přidá, naštěstí zareagoval a já jdu přez něj směr špic. Do brdku najíždím z cca 8-10 fleku a nervozita roste...Swepáci se zvedaj, pak Lawi a já už reaguji opožděně, přitápím, vyvážím Vitáčka, který jde přede mně a pak teprve dokážu nabrat rychlost, bohužel už pozdě a protínám cíl na 6-té pozici. Jsem nezkutečně štastný, pro mě je to megasupervelikej zážitek a další velká zkušenost...To je asi vše, příště vám odvyprávím o té Karkulce...