Před rozklusem jsme se hecovali s CK Záluží, pozdravili s Honzisem a několik fotek s Lenkou - séstrou Mirka Zbuzka.
Zjistili jsme, že kromě bahenních lázní nás čeká pořádnej severák, kterej v prvních 1,300m bude foukat hodně proti a větrat se, by byla velká chyba.
Po startu míří Jirus za svým cílem obhájit loňskou bramborovou, Míra se také ztrácí v davu a já jdu chvilku po boku s Kolíkem, který však zapíná co chvilku turbo a skáče neustále za záda běžců směrem vpřed. Na můj vkus je to moc rychlé a při náběhu do terénu mám mžitky. Naštěstí Kolíkáč zvolňuje a běžíme chvilku bok po boku směr bunkr. Míra se nám podruhé ztrácí z dohledu, ale to je mi úplně jedno. Jdu před Roberta a díky jeho silničnímu vzorku jeho sportovní obuvi (hladký + 1mm šipky jako vzorek), získávám v sebězích terénem vždy pár metrů, ale když se to narovná je Robert s několika málo závodníky zpět.
Vzpomínáme na Mirka, který na nás jistě dohlíží shora.
V posledním km lesního terénu přidám trochu kamzíkovitosti a s vědomím, že krosovky mě podrží, získávám nepatrný náskok.
Na silnici se nechám doběhnout a postupně hákuju zálesáka v rozvázaných kanadách, poté si přestupuji za zadek fešné slečny, která mě doufám dovede do cíle. Za zádama samozřejmě již nějakou dobu Kolík, který plýtvá slovem, stále se na něco ptá, pusu nezavře a kyslíkovým deficitem rozhodně netrpí.
1,2km před cílem slečna stupňuje tempo, ale prožívám zrovna krizi a tak kynu Kolíkovi ať jde vpřed, neakceptuje a nabízí společný doběh za ramena. Když to promyslím a chytnu druhý dech s díky odmítám, protože v posledních minutách šli před nás nějaký kusy, který jsou na dohled a je šance jim to vrátit.
Jirus řve z chodníku spurt-spurt a po chvilce se dvoufázově snažím (přidám a pak ještě trochu) a nasereme tím několik jiných partyzánů, kteří vidí naše dresy jenom zezadu. V cíli mám fakt dost, zatímco Kolíkáč do mě buší a křičí něco o hovadu. Nestihl mě asi o 2vteřiny, ale namluvil toho cestou na maraton .-)
Honzis obložil Jiruse, ten nás všechny, Míra Standu ze Záluží, já se oproti loňské trase zlepšil o 1:07, Kolíkáš má několik "selfíček" od partyzánského bunkru a poctivě děkoval každému organizátorovi po cestě.
Výklus s Mírou, teamové foto na bedně a hajdy domů.
Byli jsme vidět, makali a tak to má být.