Kuřata nebo Partyzán? Trochu se to ve mně pralo, ale vzpomenout na Mirka, vidět CK Zaluží a našeho Jiruse nakonec vítězí. Míra zajišťuje luxusní transport, Kocour soustředěně většinu cesty mlčí, cítím z něj dnes velký respekt. Osek žije během, setkání se známými tvářemi, pozdravit Honzise a v oranžovém seskupení rozpohybovat haksny v krutém protivětru. Týmové močení jako na PF-ku a jde se na to. Je jaro, jen nejnutnější vrstvy na sobě a už se gumujeme proti uragánu. Jirus s Honzisem mizí k čelu, já na dohled našemu Mírovi a Standovi z CK Záluží. Ale stejně jsem trochu zaspal, okolo mě se to tragicky rozpadá na jednotlivce, kteří v tom větru nemají moc šancí. Proto stále předskakuji dopředu a schovávám se, co to jde. A za sebou si táhnu Kocoura na provázku. To má náboj!
Hoblujeme škarpu, každý zákryt se hodí, myšlenkami jsem na PRSu před Hřebčí, jak tam vždycky fouká. Konečně větrný stín lesa a posunujeme se dopředu. Ti co tahali na větru odpadávají jak suché švestky. V seběhu se i zdá, že se k Mírovi přibližujeme, Standa je stále před ním. Ale vběhnutí do terénu a do táhlého kopce nám jasně ukazuje tvář naší formy. Míra mizí, my jen bezvládně klopýtáme ve štěrku plném vody. Sliny u huby, jak koně na Velké Pardubické, Kocour jde přede mě, sice furt hlásí, že končí, ale jeho svítivé návleky se mi teď až do cíle budou míhat před očima jako magnety. Nejprudší část je za námi, bolí to bolí, po chvíli Kocour praví, tady mě před rokem předběhl Mirek. Vzhlížíme k nebesům a jakoby jsme slyšeli Mirkův hlas: „Kluci dávejte, dávejte!“…
Kruté seběhy, plné bahna, klouzavých kořenů a kaluží plných vody. Je mi vše jedno, jako bych i vyhledával to bahno a s radostí si do něj dupnul. Trochu nás přibržďuje borec v bílém triku, tady to chtělo si běžet svoji stopu a mít před sebou prázdno, než někoho hákovat. A to po chvíli skvěle pochopí Kocour a letmými skoky letí dolů. Ty brďo, pěkný náskok si udělal, přestávám doufat, že ho ještě dnes uvidím. Ale naštěstí na asfaltu, v táhlém magnetu jde přede mne žena a to je pro mě skvělá motivace :-). To je lepší magnet, než Kocouří svítivky a navíc běží skvěle, stahujeme Kocoura. Tvoříme čtveřici, kterou táhne cyklista Kamil Koprnický. Letím do cíle, Kocour mává rukama, že to neuvisí, já mu hlásím neboj, zůstávám s Tebou, dáme to za ramena. Odpadáme, ale to netuším, že Kocour jen střádá síly k mohutnému spurtu. A když míjíme již osprchovného fandícího Jiruse přijde peklo na zemi. Kocour zapne turbo a neskutečným sprintem kosí jednoho soupeře po druhém, chvíli visím, visím, ale ne, nedám to s ním! No pěkný bejku, gratulace!