Parádní čtvrtek, krásnej závod, trasa luxusní a počasí na jedničku. Sice jsem neměl nohy z nebes a s výkonem jsem rozhodně nebyl spokojenej ALE ! Už chápu co myslel Kolíkáč, tím že Doksy bez přespání nejsou Doksy. Týmový oranžový duch na vyhlášení tleskal a burácel v téměř každé kategorii. Ve chvíli, kdy už jsem si myslel, že je po všem zaujat vlastním řízkem s bramborem slyším své jméno. V prvním okamžiku jsem se lekl, že jsem něco prokaučoval a nakonec se dovídám, že jsem dojel 33. v prvním balíku a tak k jubileu 33. roku pořádání závodu jsem si došel pro dárek a z tašky na mě mrkal Svijanský máz. (Letos bych si měl asi vsadit sportku). Pak jsme hráli hromádky, ale trochu jinak s pistacií, ve kterých jednoznačne vyhrál Kapr. Večerní události byly příjemnně společenské, a já si užíval že se můžu vozit ve společnosti skvělých cyklistů a lidí. Ranní výlet byla deluxe záležitost, obsluha benziny asi už viděla hodně, ale když v cca 7 ráno dovnitř vlítlo 8 cyklistů napříč několika věkovýma kategoriemi v oranžovém s batohy na zádech a dali si ranní kávu s noblesou jim vlastní asi si říkala co je to za zjevení. Ráno cesta ubíhala ve výtečné náladě krásnou krajinou Kokořínska. Ranní paprsky lehtaly naše smysly a my se vezli zlehka směrem do ruchu našich všedních záležitostí. Krásná cyklistická meditace.
Nádherná záležitost tyhlety Dogzy