Na startovní čáře plno a tak se řadím dozadu, což má i své výhody a mohu si odlehčit pár minut před ostrým startem. Asfalt je na zezačátku dost děravý a tím pádem jízda na chvoji je výhodou,jen dohlédnout na špic a kontrolovat, kdo tam operuje a zlobí... Po chvíli zvedám znovu hlavu a vidím Jenču před balíkem, vzpomenu si na jeho návrhy z minula nevymyslíme něco, ujedeme balíku... , tak zvedám zadek a beru celej balík z leva,abych během chvilky byl u Jenči a nabral ho do háku. Letíme spolu, střídáme se a přichází první kopec , kde Martin lehce vadne a stále se omlouvá (nebyl důvod k omluvě...), ale jelikož máme slušný náskok, tak zvolnujem na horizontu a pak Jenču vybízím k bezpečnému sjezdu ve dvou k Sázavě. Daří se a pokračujem udolím k prvnímu kopci na Rataje. Jenčovi cestou připomínám, že už si nějakou dobu tykáme, tak at na to nezapomíná, na to se mi zase omlouvá a svěšuje nohy. Jede se mi fajn, užívám si svého tempa, které není narušováno pokrývaním ataků soupeřů, tak se kochám krajinkou, ve sjezdech si sám určuji jakou stopu pojedu a do kopců si nasadím takové tempo, které vyhovuje jen mě... přibývají kilometry a začínám přemýšlet nad dalším vývojem závodu. Je mi jasné, že do cíle to na samotku bez znalosti krajiny nedám a přeji si, aby mě sjeli až na vrcholu dalšího kopce. To se mi daří a na cca 57km mě dojíždí Petr Zahrada s Pavlem Krátkým a příchozí v drezu Webrem, dál se neohlížím a jen se ptám Petra,jest-li jsou utrhlí, přikyvuje a lehce brzdí. Nevěnuji tomu pozornost , jenže jeho loudání zapříčinil připojení Líby a Standy, který měli díru. Scelíme se a pokračujeme docela aktivně směr cíl. Na kostká v Ratajích se očicháváme na špici s Petrem, vytrácíme tak příchozího, další kopce si pohlídávám bez ujmi na kytičce až při levotočivé odbočce v Benátkách autíčkář nereaguje a míjí regulovčíka a mále srazí Petra, naštěstí instinktivně dobrzdí a my se zvýšeným tepem můžem pokračovat. Vlkánčice vyskočíme, následuje průlet údolím,kde kraluje Pavel a následujou povestné kostky ve Skalici, shazuji pod kopcem na malou a pak za mnou slyším chroupání řetězu to si Standa nepřehrál do své elektroniky nové výkonové křivky,které nabral po důsledném dvojfázovém trenu a jeho přehazovačka nepobere výkon přenesený na řetez a háže Standovi stopku...;. Za Skalicí se to zvedá a plynule se všichni zakousnem do kopce s následným sjezdem, kde nás vede Líba, jenže v levotočivé zatáčce přehlíží cyklistu v protisměru, já už instinktivně beru za brzdy,abych se případně vyhnul, jenže Líba bravurně se vyhybá a hned nastupuje, vzniká tak cca 30m díra, Petr leze za mě a blokuje tak Pavla. Nevěnuji úniku větčí pozornost, kontroluji vzdálenost stím, že si ho na kopci sjedu , bohužel neznám cestu a kopec končí Ondřejovem, to už jsme necelé dva km před cílem. Líbovi kostky vyhovují a náskok navyšuje.Za to Pavel vadne a do závěrečného kopce pod hvězdárnou najíždím jen s Petrem, ten za to bere hned u paty kopce a já mu děkuji a spokojeně si užívám třetího fleku bez ataku na Petra, to by bylo zbytečné a nohy potřebuji do pracovního týdne, kde zas budu honit tramvaje po Praze ... Do deníčku si zapisuji další premiéru...bylo to krásný...