Milý Pantáto,
obětoval jsem svoje osobní ambice a jel vzadu, abych ti přinesl následující reportáž z dění ve skupině E, když tam momentálně nemůžeš být osobně.
Jel jsem v malý grupě s Josefem., Václavem a Milanem, znáš je že jo? Josef tahal, Václav s Milanem se vezli, když na ně přišlo, vydrželi na čele asi tak 0,5 sekundy. Václav, tak od 3. kilometru vypadal, že mele z posledního. V prvním kopci za to někdo plus Václav a Milan vzali a utrhli nás. Josef byl trochu nas**ný. Snažil jsem se pomáhat, tahal a opravdu jsme po čase sjeli aspoň Václava. Vzal jsem za to co to šlo, ale bohužel, chytl se, i když vypadal na umření a hrozně kašlal. Chvilku klídek, pak na šotolině nedával Josef pozor, nechal si díru a už to nesjel i když se fakt snažil. Viseli jsme totiž zrovna všichni za jedním defektářem z Ačka. Prostě smůla. Ačkař nás dotáhl pod předposlední kopec, kde jsme čirou náhodou docvakli taky Milana. Václav ožil, za mohutného kašlání vyrazil dopředu, skupina se natáhla....a tady reportáž končí. Tak jsem zvědavej, jak do tohohle, na jaře, s tím novým ložiskem a skvělou váhou, vlítneš?
P.S.
Zbytek na samotku. Před cílem mi jede naproti růžovej. Jsem dojatý takovou pozorností. „Neviděls Kolíkáče?“ Aha, ta to nebylo kvůli mně. „Viděl, je úplně prošitej, ujel jsem mu.“ Růžovej tomu věří .-) .-)