Byl jsem požádán, možná dokonce pověřen, abych sepsal report. Mně se teda vůbec nechce, poněvadž jsem žádné euforické zážitky neměl, byl jsem bídnej. Tak jen pár drobných postřehů: Ve sjezdu z Bělče, ještě v balíku, pár metrů přede mnou strašlivý pád. Borec si brnknul o zadní kolo a letí v šedesátce ve strašlivých kotrmelcích. Koukám jen, kam poletí, neubrzdil bych nic, klika že přelítnul škarpu a skončil až v poli. No a to je ze závodu téměř všechno, už jenom, že 10km před cílem grupu docvakl Pepa Krajčík, s kterým jsem dojížděl i loni. Tehdy, jen ve dvou, jsem se ptal:“ Tak co zaspurtujem, nebo tě ten jeden bod vytrhne?“ A Pepa, ž ho potřebuje do lité řeže v kategorii E. Byl jsem naštvanej, že jsem nedržel hubu, ale mnohem víc tahal, tak nechť. Letos jsem se chystal, že mu to dám, ale když mu to zrovna chci oznámit, tak mi v tom minikopečku 1km do cíle odjel. Můžu já mít vůbec z něčeho radost?
Vyhlášení tentokrát šikovně v hospodě, Kapr jde na bednu jako mistr UAC v kategorii D, tak řveme co to dá, peloton se nechá snadno strhnout a Kapr vítězí s přehledem i na aplaus. Zpátky, v čespa-team-busu, jede v tom mistrovském dresu, kterej mu perfektně padne, a já vidím, že s figurama jako jsem já se na bednu ani nepočítá. Ćespa je trochu nemocnej, jen si hlídal první místo v celkovém pořadí, není si ještě jistej, bude to muset doma přepočítat, žádná sranda honit ty body takhle nadoraz. Ale nakonec čtu, že na Poslední šlápnutí to může vypuknout ve velkém, a bude chyba tam nebejt, já si asi dám šampus rovnou do bidónu!