Sezona se nám přehoupla do druhé půlky a tak na čase se začít konečně závodit, ne jen tak se vozit. Beskyd je takový ideální závod si poprvé otestovat letošní formy. Letos to vypadá, že pojedu sám, sestavit skupinu A prostě není z koho. Sice proběhly předběžné námluvy s Quitem, ale příliš nevěřím, že na začátku mu uvisim. Dobře si pamatují, jak loni jsme jeli z počátku docela ostré tempo a pak v kopcích sily chyběly, letos se tomu chci vyvarovat.
A hele, na ubytovně se zjevuje Laco zvaný Kocot. Je plný elánu a nadšení, prý má osobního trenéra, hodně se zlepšil a věří si. Že by to bylo, jako za starých času? Tak je rozhodnuto, na start se stavíme spolu a hurá, vyrážíme.
Tradiční počáteční kaše mne moc nesvědčí, pořad pomalu ale jistě propadávám dozadu, ale lidi je tu pořad dost, a po cca čtvrť hodince se formuje slušná skupinka, ve které se dá svižně jet. Po další čtvrť hodince nadšení obecenstva opadá, takže už pro udržení tempa občas musím i na špic. Skupina před námi taky zvolnila, tak křičím, ať zkusíme kolotoč a docvakneme je. Kolotoč nám ale nevychází, ale střídáním ve dvou nebo třech to přece dotáhneme. Laco začíná mírně nadávat, ale jede. Skupina se rozrostla, po první hodině průměr něco málo přes 33, to by šlo. Akorát nejde mi do hlavy, jak to, že na konci jsem tu ještě nikdy nedosáhnul ani na 24. Najednou Laco odpadává, tak vystupují a zpomalují. Zpomalují ještě a ještě, až se skoro zastavím, ale on není a není. Dojíždějí mně dva borci, nejedou nějak rychle, tak se k nim připojují, Jedeme tak, že skoro nejedeme. A po další čtvrť hodince Laco nás dojíždí. Prý technické problémy, ale nechce říci jaké. Tempo je opravdu hodně mírné, ani nevím, zda jsem rád, že šetřím sily do kopců nebo začínám byt naštvaný, že marním čas. Po Štramberku na šraňkách se musíme zastavit, a kochat, jak lokomotiva popojíždí tam a zpět (celkově 4x). Za tu dobu se skupina rozrůstá a stačí jen přehoupnout ten brdek a můžeme si užívat. Laco však zpomaluje. Pak z toho pomalu zpomaluje ještě, a pak z toho šnečího tempa zpomalí ještě. A když už pomaleji to nejde, tak se zastaví na bufetu. Tak to už mí začíná byt jasno, že musím jet sám. Promiň, kamaráde, dneska chci aspoň trošku zazávodit.
V tu chvílí slyším nadávat Josefa, že prý zakufroval. Nu ahoj, rad tě vidím, pojď, dotáhnu tě na Pustevny. Josef je hodně vděčný objekt ke tahání, jede pěkné tempo a úplně chrochtá blahem. Ale u Ráztoky přece vystupuje, loučím se a dál už na samotku. Jede se mí dobře, jen znervózňuje mně, že nevidím nikoho z dlouhé, sakra, všechny prchli. Ale přece, je tu borec s číslem 15, tak to bychom si mohli píchnout. Ale jede se mi pořad dobře, Pustevny vyjíždím o 70 sekund rychleji, než loni. Ve sjezdu se s patnáctkou se spojujeme a pod Solaň jedeme duo. Na Solani on chytí díru, ale nečekám (v cíli je pomalejší o 35 minut). Jede se mí pořád dobře, a tak postupně předjíždím ještě 4 lidi. U Velkých Karlovic jsem sám, a jsem tomu rád. Tady je dost důležité nepodlehnout zdánlivé lehkosti stoupaní a pod Kasárna dojet s rezervou. Kasárna se mi jede dobře. Snad poprvé v životě. Na bufetu je par lidí, a jeden zrovna odjíždí. Na nic nečekám, banán do kapsy, jonťak do bidonu a jedu. Po sjezdu jsme najednou tři. Ve stoupaní na Bumbálku sice jednoho ztrácíme, ale ve dvou se nám jede krásně. Konečně mám někoho ke svižné spolupráci a až k Jamníku skoro letíme. A hele, na bufetu vidím Juru vyžírat zásoby. Prý vyrazí, ale až za chvílí, až toho sní aspoň za 400 Kč. Skupina je tam velká, je to lákavý dojet s nimi, ale dál už to bude nahoru-dolu, sily pomalu docházejí, to raději protrpím sám. Skupinka mně dojíždí nad přehradou, ale už nemam sily na pokusy o zachycení a jen ve snaze jet co nejšetrněji to dojíždím do cíle. Jen Žiza na vrcholku Smrčka do toho vnáší příjemné vzrušení.
Čas nakonec o 7 minut lepší, než loni, ale zas bylo to o 6 km delší, takže žádné zlepšení to není. Ale na úseku Ráztoka – cíl, kde už jsem jel a na nikoho nečekal, jsem se zlepšil o 5,5 minuty. Žádný zázrak to není, ale i to se počítá.
Večerní tiskovka probíhá ve stavu naprosté spokojeností až intenzivního pocitu štěstí všech zúčastněných. Dokonce na Kaprův povel si dáváme i druhého ferneta :-) .