Loni jsme s Tomasem o Krakonosove maratonu uvažovali, ale byli jsme v te době na dovolené, tak letos jsme ho chtěli vyzkoušet. Krkonoše z kola neznám, pouze černou horu a pěšky okolí male Úpy, takže je to opravdu jízda naslepo. Mám ale skvělou společnost, s Igorem jsem domluvena dopředu a po Posázaví se přidává i Pantata. Pod Hradeckem se sjizdime a az do cíle jedeme spolu. Moje pokusy o prostridani přicházejí vniveč :-) hned jsem odkázaná dozadu :-) tak jen občas se dostanu na čelo skupinky a jinak se vezu či visim očima na zadním kole Pantaty nebo Strejdy. Prazska bouda je drsná, ale naštěstí není nijak hrozné dlouhá, sotolinu taky prezijeme bez defektu a pádu. V druhé pulce závodu dokonce i další závodníky dojizdime a v cíli za mnou asi ještěr dalších 50 lidi, to už ani nepamatují, kdy zas mnou tolik lidi skončilo:-) :-) Závod se mi jel dobré, sice 'jen' 140 km ale převýšení slušné :-) A moc děkuji za super doprovod, byli jste pánové skvělí :-) L.
Omlouvam se za překlepy ale píšu to na tabletu a ma male písmenka...