Ranní špička, Kapr mírně přiotráven z toho lógru, ale na Strašíně sparťan Jonatán a již se na vše zapomíná. Sluníčko svítí, i když je větší zima než na Mosty a já raději zvolil znovu lehčí zimní variantu sepraných hadrů. Jedeme přijatelné tempo, na Ondřejov na malou, v Choceradech obdivovat nový asfalt místo kostek a stoupat na Vodslivy. Ani tady kluci nezlobí a v kecacím tempu probereme a zopakujeme si nejdůležitější fragmenty tohoto tradičního stoupání. U Divišova Vyhupovou zkratkou mezi domky a krásně se vinoucí stoupání na Zdebuzeves je tu. Co více si přát, než tančit mezi Kaprem a sparťanem a cítit, že vám nechtějí ujet a nebo si bláhově myslet, že forma je tady :-) U plakátovacího stromu vzpomenout na Helmutha, dnes se ani nestaví, to až v Kácově, kde Kapr ekologicky likviduje propocené noviny. Toto krásně utíká, Polipsy musíme vyfotit, a vydat se dále krajinou jako stvořenou pro tu naši milenku jménem cyklistika. A ty názvy malebných vesniček! Krasoňovice! Tady se zastavil čas, tady určitě nefunguje GSM signal, tady nemají WiFi, tady si určitě žijí tak spokojeně :-) Jen tu silnici by trochu mohli opravit, na Zbraslavice je to děs běs, ale to už do nás zaslouženě syčí sladký americký výmysl a vyvalujeme se na lavičce na náměstí. 4 hoďky za námi a mě to připadá jako chvilka, a i nazpět to poletí, Pivnisko, Košice, zavzpomínat na ty, co to s námi kdy jeli a v lajně to mydlit na Janovice. Na chvíli nabereme jednoho Varťáka, za Benátkami nás vystraší volně pobíhající pes, až málem sestřelím Kapra, promiň brácho :-(. Pak už 100x obehranou písničkou kolem pily na Mukařov, rozloučit se s Kaprem, v Říčanech s Jonatánem a užít si chvíli skvostů na samotku na Jížo a spokojeně si odfajfkovat další nezapomenutelnou jarní parádu.