Dnes megaluxusní rozloučení se sezonou. Martine na "mokrém" kole, děkuji. Ráno nacvaknout do pedálu, u Gongu se přicvaknout k Jeanovi a krásně přez Mišutkou oblíbenou Prahu se docvaknout k balíku pod Barandák. Sluníčko nás vítá, silnice suché a už na compu nabíhají první km. Dvojice slušně poskládané do závětří a jelikož fouká západní vánek, tak každý už cítí vůni svého jídla ze Srbska. Několikrát se dotknout brzd, ohnout páčky a před cedulí zvednout zadek, pak ostře na brzdy a rychle ke stolu k ovocným knedlíkům s kávičkou. Venku lehká přehánka, kde Mišutka kontroluje funkčnost pláštnky my zůstáváme pod přístřeškem a během pár minut se vrháme ke strojům. Už chápu, proč drahé sedla mají tu díru veprostřed..... to mé má levný žlábek ve kterém se vytváří pěkná louže....v prvních kopcích si knedlíci v žaludku hrajou kopanou, připadám si jak v 8mém měsíci, kdy dítě kope maminu do břicha.... po pár minutách si sedaj a já mohu se věnovat focení , tam za Loděnicí se fotí nejlíp a tak si jedu to svoje až na vrchol, mám dost času se otočit, vytáhnou krasohled a vytvořit pár snímků udejchaných tváří, klobouk dolů ......ted seřadit a poslušně nazpět k domovům, začíná mi být smutno, jsou to poslední km letošní skupinové terapie a přitom by to ještě šlo......co dodat, sezonu jsem přepálil,tak do konce roku si naordinuji odpočinek....