Dnes jsem svým sloním krokem dupal do Čelakovického okruhu a nakonec jsem se nestačil divit, na kolikátku jsem to těžkopádné tělo roztancoval.Na startu si povídáme na konci balíku s "Ačkem" a najednou zazní rána, nevím co se děje, ale balík se hnul a já stále stojím. Hop,nabírám směr i rychlost. První kolo seznamovací a mě se běží nádherně, dokonce mám i rezervičku a jsem spokojen až do třetího kola, kde z mírnémho kopce nás doskakuje Gejza a ze stejného mírného kopce o kolo později mě zas odskakuje, mě z kopce dolů bolej kolena a tak spíš vždy zvolnuji, neva za chvíli je tu finiš, sílu mám pošetřenou na závěrečný spurtík na soupeře, který je cca 20m předemnou. Za hlasité podpory Kocoura,který běží souběžně se mnou, hecuje mě, říkám mu, jdu na to, nako.. mu zadek a taky že jo, zbyvá 50m do cíle, míjím soupeře,který už se nechytá a já si užívám svého druhého běžeckého finiše s pruměrkou 4:00min/km dle hodinek, které ted doma nejdou zapnout.....asi dosloužili....auau