Letosni Krusnoton mel potvrdit moji letosni formu a zavrsit tak uspesnou sezonu, kde jinde prodat stale se drzici formu, nez na nejtezsim maratonu u nas, ktery ma 250 km a 4600m prevyseni? Byl jsem tak plny ocekavani, na druhou stranu je tenhle maraton tak dlouhy, ze se pokazde stane neco nepredvidatelneho a nikdy zavod nevypada tak, jak si ho naplanujete dopredu, 8-10h v sedle kola je toho zarukou. Sobotni vstavani ve 4h mi jednou za rok nevadi, v noci se mi dari i docela spat, i kdyz se tedy jednou probudim zpoceny a sny jsem mel take divocejsi nez obvykle, ze by predzvest toho, co se dneska bude dit pri zavode? Do Teplic dorazim kratce po 6h rano, registrace, toaleta, naplnit kapsy zasobami a hura na start. Beru bidon Jirusovi, jeho manzelka by nam mela podat bidony na vrcholu Komari Vizky, to se bude hodit, snad tam jeste budeme spolu.

Po chladne polovine tydne je dneska rano mnohem tepleji kolem 17st, ale kolem Teplic lezi ranni mlha a silnice jsou take mokre, no ale proti mistraku v Policce pred 14 dny je to prochazka ruzovym sadem. V 7h start, rychly pozdrav s Ricem a Jirusem a jdeme na to. Jako tradicne je v baliku hodne slyset nemcina, vsak je tu opet lonsky suverenni vitez z teto zeme. Z ceskych jmen tu prekvapive moc elitaku neni, krome Swaczyny. To ma za nasledek ze se uvod moc nejede, ale ono se neni co divit, je brzo rano, je mlha a silnice neprijemne klouzou. I moje Contiky maji prekvapive problemy a na par mistech mi to neprijemne klouze, takze radeji zatacky a sjezdy jezdim hodne opatrne i za cenu ze se trochu propadam. Blizime se k prvnimu kopci, kde se to vzdy deli, Neznabohy. Jirus si poodskoci pred balik s par jedinci, ale pod kopcem jsme spolecne. Neznabohy se mi jedou dobre, nahore je balik presto vyrazne mensi. Po sjezdu nas jeste dost lidi sjede, takze pred Sneznikem je nas porad tak kolem 40ti odhadem. Ale prave na te hlavni pod Sneznik mi v zatackach kolo nejak divne ustreluje, takze mam co delat, abych v najezdu do kopce nebyl moc vzadu.

To se dari a delam dobre, protoze na Snezniku za to Nemci zacnou brat a skupina se uz hodne redukuje, odpada S. Prokes a rada dalsich dobrych jmen, ja s Jirusem i Bedou Pruchou tam jsme, nahore je nas tak 10-12. Vtipne je ze nekteri Nemci se i pri tom srotu mezi sebou jeste stihaji vybavovat, pro nekoho to tedy jeste bylo povidaci tempo. Sjezd pres Tisou se nastesti jede opatrne, takze tam v pohode jsem. Tady nekde zjistuju prvni neprijemnost dnesniho dne, nekde jsem vytratil balicek mych energetickych tablet, ktere mi docela funguji, kdyz prichazi krize. Sice mam dost tycinek i gelu, ale citim ze tohle mi bude chybet. Pro jistotu satram vsemi kapsami, ale at hledam jak chci, tablety nikde. Tak to je smula a pritom v Alze jich rozdavaji denne stovku! Pred Naklerovem nas jeste doskoci mensi skupinka i se Standou, ale v kopci na Naklerov se to zase trha a nahore je nas opet tak 10-12. Dalsi sjezd na hlavni se opet jede opatrne, to mi vyhovuje.

A tak jako je jiz tradici, i do Krupky pod Komari Vizku dojizdim s celem. Tady uz se skupina rozpada, asi 5 lidi nam odjizdi a ja jedu za Jirusem s Bedou, s kluky s Trnavy a jeste nekym. Cely kopec jede Jirus nadherne na spici, chce utrhnout Slovaka o kterem vi ze je jeho kategorie. Na me je Jirusovo tempo trochu moc dneska, ale drzim se a nahore prebiram od jeho dcery plny bidon, parada! Navic sjedeme dalsich par lidi a na Cinovci je nas tak skupinka asi 6-7 lidi a dle informaci je pred nami jen ten vitezny Nemec z lonska (ktery ale pozdeji pichnul a nedojel, ale to jsme v te chvili nevedeli), Swaczyna a jeste jeden. Cinovec tedy dle ocekavani nestavime, mne to nevadi, vody mam dost, navic je porad spis zatazeno, mlhavo a kolem 18st, takze zadne horko. Vlastne mi nic nechybi, krome tech tabletu.

Sjezd z Cinovce v pohode, porad mokro. Prichazi kopec pres Mikulov a my vidime uplne celo zavodu. To ma za nasledek ze Trnava cyklisti rozjedou silene tempo a chteji ty 3-4 lidi pred nami sjet. Pak jede Jirus, Beda a ja. Na vrcholu si doskaceme i na to uplne celo, ale opet citim ze tenhle kopec se jel na muj vkus ostreji nez bych jel normalne. Prichazi Flaje kde podle vysledku jeste projizdim na krasnem 4. celkovem miste, coz samozrejme netusim. Co ale tusim a citim je moje druha dnesni neprijemnost. Strasne se mi chce na malou. Na obcerstvovacce stavi jen Chamrad a zahy za to plati v brdcich kolem prehrady kde odpada, protoze si nad predtim musel pracne doskakovat. Nenapadne sonduju v baliku ze bychom jako mohli zastavit, ale Jirusovi se moc nechce a tak holt jedu dal. Sjezd do Litvinova se trochu propadam, ale dole si to jeste doskocim. Spatne zaroven je, ze i kdyz si davam tycinku nebo gel a piju, nejaky priliv energie moc necitim.

Tusim ze na Dlouhe Louce to na me prijde. Tusim spravne. Po par desitkach nastoupanych metru si vystupuji a skupina mi odjizdi. Prvni krize tedy prisla. Jedu sam, presto je to nastesti o neco mensi krize nez v minulych letech, kdy jsem odpadl uplne. Ze sedla ale moc nemuzu. Vidim ze odpadl i Beda, stale vidim auto jeho taty. Dokonce se zda ze ho pomalu za polovinou kopce dojizdim. Potreba dojit si na malou po 5h zavodu je uz tak velka, ze musim zastavit a ulevit si. Mam co delat abych se udrzel na nohou, kdyz z kola slezu. Sice ztratim pres pul minuty, ale hned se citim lepe. Dokonce na vrcholu kopce dojedu Bedu, to mi doda optimismus a rikam si ze treba tohle byla jedina pricina te krize. Par km Bedu tahnu, nez zacne spolupracovat. Vim ze na druhych Flajich stavet nebudu a tak se domlouvame a dostavam od jeho taty bidon s pitim, dekuji! Druhe Flaje jeste projedu na celkovem 7. miste, jo jo. Jenze v brdcich kolem prehrady me sily opousti tak rychle, jako se predtim vratily. Beda mi odjizdi. Ne o moc, ale odjizdi. Predjizdi me i lidi z kratke, je to fakt deprimujici, kdyz vedle me jede holka a neni i nic pomalejsi, realita nekdy boli, ale to je dobre.

Jeste pred druhym sjezdem do Litvinova me dojizdi vetsi skupina s dalsimi Trnava boys, Chamradem, Gondou, atd. Mam co delat abych se udrzel. Cely sjezd jedu za nimi za oci s dirou, sam se divim ze dole mi neujeli. Ale vim ze ani v tehle skupine nemam pravo byt. Po sjezdu dojedeme i Bedu. Vydrzim i odbocku k Milesovu, i peknych par km nez se silnice zacne zvedat. Ale uz nemam opet piti. Zkousim jeho tatu, ale jak na nej cekam, chytim diru a balik mi odjizdi. Je to uz stejne jedno, ujeli by mi i tak. Dostavam plechovku coly, moc dekuji podruhe! Tata mizi s autem za Bedou, mne Cola trochu nakopne, takze bojuju, uz nechci aby me moc lidi dojelo. Pred Mirosovem prichazi zastaveni druhe, opet musim na malou, az se divim, cim to je, protoze sice piju, ale ze bych do sebe lil jeden bidon za druhym to fakt ne, vsak rano jsem vypil jeden bidon za prvni 3 hodiny, takovy muj tradicni hydratacni vykon. Pred poslednim bufetem davaji krasne plne cervene bidony, no vzal jsem si jeden a na posledni obcerstvovacce tak jen vzal jeden kolacek a maly chleba se skvarky. Stoji tam jeden borec z dlouhe, ktery je take evidentne prosity, jede pak chvili za mnou ale odpada. Zase se mi chvili jede dobre, jsou to takove petiminutovky nadeje a beznadeje.

Presto se na Lukove ohlednu a kousek za mnou dalsi skupinka, tentokrat ta se Standou Prokesem. Ten me pozdravi slovy "cau" a mine me pro me kosmickou rychlosti. To me tak psychicky zdepta, ze malem spadnu z kola, vazne, do te doby jsem jel kopec svym tempem a po predjeti jsem myslel ze poprve v zivote na Lukove slezu, ze to nedam. Zbytek skupiny me mine s mirnym odstupem za Standou. To uz vim ze TOP20 je asi ztracena, hodne me to v tu chvili mrzi, moc rad bych jel vic, ale nejde to, jakmile to zkusim, citim zacinajici krece do stehna, tak radeji jedu at to vubec nejak dojedu. Lukov nakonec vyjedu bez zastaveni. Tak a jeste Milesov. Tam me nastesti uz nikdo nedojede, tak ho vyjedu svym tempem. Nicmene prichazi zastaveni treti, ano opet se mi chce na malou. Uz se tomu ani nedivim, za ty roky jsem toho na kole zazil tolik, od dehydratace po lopuchove listy, ze dnesek do toho jen krasne zapada. Pritom jinak zadne typicke obtize na tak dlouhem maratonu jako ze by me bolel zaludek, atd. nemam, dokonce nemam ani prosoleny dres, jak pozdeji zjistuji v cili. Jedu dal, do cile je to kousek. Z kopce to rozjedu co to jde, uz by me opravdu potesilo kdyby me nikdo nedojel. Dojede, ale je to "jen" celo stredni, asi pet lidi. Cekam ze budu bez sance se jich udrzet dele nez par set metru, ale nakonec se mi to docela dari a az kdyz si zacnou nastupovat par km pred Teplicemi tak mi mizi. To uz je jasne, ze me nikdo dalsi nedojede a tak i ja nakonec dorazim uspesne do cile, kde nasleduje zastaveni ctvrte, jake nemusim asi dodavat.

V cili nakonec 18. misto tesne pod 8:25h. Ztrata na skupinu se S. Prokesem 5min, na Bedu 10min, na Jiruse 20min. Mohlo to dopadnout hure i lepe, jako vzdycky. 5-10 minut je v tak dlouhem maratonu nic, zvlast kdyz prijde nejaka krize. Ta u me prisla, ale jsem rad ze jsem i tak v ramci moznosti zabojoval a nakonec je to muj nejlepsi cas z Krusnotonu. Takze jasne, moc rad bych dojel kolem TOP10, to bylo v mych silach a mrzi me ze to nevyslo. Kazdy den to ale nesedne a vetsinou se presne priciny nedopatrate, kdyz se to stane. Pil jsem malo, nebo moc? Byl jsem lehce nachlazeny, nebo mi chybely tablety? Nemel jsem v tydnu jezdit na 3 kopce, nebo jit dalsi den jeste behat? Dalo by se najit opravdu hodne pricin, ale ktera je ta prava nebo mix kterych je pricinou, nejde odhalit, coz je trochu skoda, protoze by bylo zajimave to vedet. Po zavode pospicham na Sumavu a tak stihnu jen rychly pohovor se super Jirusem a McHamerem, snim si testoviny, piti si radeji ani nedavam a jedu domu. Mezi Prahou a Plzni prichazi zastaveni pate, jak symbolicke. letosni Krusnoton byl krasnym zazitkem, opet spousta emoci a novych zazitku, protoze kazdy rok je to jine a to je na tom to nejhezci!