Stredniho Krusnotoha jedu jiz poctvrte, trat je posledni tri roky je uplne stejna, takze tady lze porovnat svoji vykonnost s predchozimi lety. Prave predloni se nam tady ve spolecnosti RiC, Hrabos a Strejda povedl hodne pekny cas, jelo se nam vyborne, skupina byla velmi sehrana, nikdo nedostal vaznejsi krizi a bylo mi jasne, ze tamten vysledek (7:49) uz zrejme nikdy nezopakuji. Nicmene do sve tradicni tabulky stoupani zapsal jsem prujezdove casy prave z tohoto povedeneho rocniku, at vim v prubehu zavodu, kolik ztracim. Na druhou stranu, papirove stredni Krusnoton je temer na chlup stejny, jako dlouhy Beskyd (vzdalenost a prevyseni). Takze pod 8 hodin bych to dat mel.
Uprime receno, nepocital jsem s zadnou skupinou. Bylo mi jasne, ze Pepino bude chtit zajet rychlejsi cas, Hrabos taky nejspise mi ujede hned na zacatku. Nu a Kolbaba a Lenka, az je dojedu, tak to uz budou mit v nohach vic o 80 kilometru a taky o dva velmi tezke kopce, takze asi rychlost bude prece jen odlisna.
Taky poprve v zivote jsem zariskoval a vzal jsem s sebou jen jeden bidon. Sice budu muset se zastavit na kazde obcerstvovacce, ale zase mam skoro o kilo mene. Nu a do pradneho kosiku jsem nastrkal rezervni galusku.
Prubeh zavodu vysel temer presne podle ocekavani: na zacatku mne ujel Hrabos, ale zaradil jsem se do dalsi skupiny a pod Komarku jsem se celkem komfortne dovezl. Pred vrcholem Komarky dojizdim Kolbabu, ale pochopitelne je pomalejsi. Mam tu uplne stejny cas, jako preloni, coz je dobry. Ve soupani na Mikulov predjizdim Lenku a Hrabose, ktery gentelmansky zustava pomoci dame. Ale dojel jsem taky stareho znameho Standu Polnara, ktery jede dlouhou. Ten mne dobre zna, chyti se mne a jiz mne nepusti az do cile. Nahore uz mam naskok asi 2 minuty. Prekvapuje mne to, ale zustavam v klidu. Pripojuje se k nam jese jeden zavodnik (podle vysledkove listiny je to Honza Huml). Zrejme mne taky odnekud zna, vyptava se na Ivcu. A taky se nas porad drzi, zrejme vi, ze pojedu stabilni tempo. Po pvnim prujezdem Flaje jsou dva brdky. Maji docela nevyrazny vrholek, proto si myslim, ze naskok oproti predlonsku, co se navysil ji na 6 minut asi bude jen chyba mereni. Ale ne, Dlouha louka ma vrcholek naprosto zretelny a tam ten naskok mam taky 6 minut. Zvlastni… Jim, piji, polykam anticrampy. Nicmene krece prichazeji presne tam, kde je cekam: v kratkych kopcich po dloihych sjezdech. Ale nastesti vzdy jen kratce a stridave: nejdrive do prave nohy, a az tam to povoli, tak do leve. Ale tocit porad muzu.
Po druhem Litvinovu se nam najednou skupina rozroste na 6 nebo 7 hlav. A jsou tu same zname tvare: Polnar, Kanadien, Pazout. Citim se najednou vyborne, a hlavne nemusim porad tahat, mohu se i orazit. Pred poslednim bufetem naskok cini uz 9 minut, porad se mi tomu nechce verit, ale zrejme je to pravda. Lukov a Milesov – to neni to prave misto na hrdinstvi, mam z tech kopecku velky respekt a jedu je jen na preziti. Na vrchou posledniho kopce rodil oproti 2014 minus 8 minut (zrejme to je buffet, pedloni jsme posledni vynechali). Dal uz jedu to maximalni tempo, na ktere jsem schopny. Nevyhoda je, ze pokud nekdo zrychli, to uz nemam sanci zareagovat. A tak nam postupne nastupuji a odjizdeji Kanadien a Huml, kaslu na ne, dojedeme ve dvou se Standou Polnarem, ktery je cely stestim bez sebe, ze to zvadl s prehledem pod 11 hodin. Ja to mam za necelych 7:41, osobni rekord trasy, zlepseni o 8 minut. Tak ted uz mohu ric, ze sezona byla uspesna.