Tradiční úterní předkrušnotonský Zlaťák klapnul, sice s vodní lázní, ale nakonec se na to s odstupem času bude hezky vzpomínat. Ale hlavně jsem dostal i velkou chuť na Krušnotona. Hodně jsem se těšil, nějak vnitřně jsem cítil, že by to mohlo výkonnostně sednout s Kaprem. Pomoci mu třeba k pódiu, ale hlavně oplatit mu ty předešlé roky, kdy on mi umožnil zažít neskutečné příběhy. A tak jsem začal ještě lanařit další Šlapky do plánované grupy. V předstartovním rozechvění jsem ještě stačil ve čtvrtek vytunit do týmových barev i svoji zbraň pod zadkem. Předpověď parádní, takže nic již nebránilo vydat se v sobotu i s rodinnou do Teplic.
Krušnoton roste každým rokem, letos už jsme parkovali hodně daleko od prezentace. A Krupská ulice narvaná k prasknutí, asi to bude chtít od příštích let oddělit starty krátké a střední, jelikož 600 lidí je už pořádný dav. A navíc na dělení tratí pod prvním kopcem - Komáří Vížkou chce být většina vepředu!
Stojíme v koridoru již 25 minut před startem, Kapr se ještě rozjíždí, já s Mlhošem zavlažujeme betonové truhlíky s květinami, kontrolujeme si tepy a boucháme si pěstmi pro štěstí. Postartovní mela začala, není radno se někde zapomenout. Doubravka v Teplicích na 4 km již žene tepovku pěkně vzhůru, vůbec jsem se nerozjel a pěkně to bolí. Pak po oslintaných silničkách se hnát a tlačit stále dopředu, dopředu. Kapra s Camrdou na dohled, Čespa zkouší úplné čelo. O nervózní chvíle není nouze, jednou si zasmykuji zadním kolem, když to přede mnou málem stojí. S Camrdou prohodit pár povzbudivých slůvek, přeletět dva přejezdy a Krupka je cítit ve vzduchu.
Široká silnice na Přestanov láká k předjetí balíku, tak proč to nezkusit. Rozbušit srdce k dnešní maximálce a lebedit si vedle Čespy na úplné špici! A teď vydržet, úzká a nepřehledná silnička přes Maršov a Bohosudov. A před námi Kolbaba z dlouhé. Pár lidí mě předjelo, ale věřím, že v TOP30 jsem. A jak se to setksakra hodí, dělení tras, doleva krátká, fíha těch je, a doprava střední do horoucích pekel.
Krupka, den poté si to tady vykračujeme s holkami pěšky a jen s hrůzou koukáme na ten krpál. Teď ale nohy z nebes! Díky manévru na hlavní mám až příliš času počkat na svého leadera. Za chvíli je tu Camrda na kterém je vidět, že chce taky s námi :-). Ještě povzbudit Lenku Bartošovou z dlouhé a pak si zařvat: „Brácho pojď!“ Ty nejprudší procenta sklonu a jsme po kupě. Dřeme jako ti horníci, co tu před 100 lety kutali cín. Lejou mi z čela do očí potoky potu. Kapr zahlásil, že před námi je Robert Kleiner. S Camrdou lezeme na špic tvořící se grupy a jedeme vrchařské řemeslo. Jako když SKY jede špic Froomovi. Neskutečný chvíle! Takhle jsem si to představoval!
Je to sen, je jasné, že grupa s Robertem bude naše. Pomalu se přibližujeme, ten kopec mě vůbec nebolí, to je zase stav, vydrží to až do konce? A zezadu si nás ještě doskočilo vypečené duo CFC - Víťa Novák a Marek Andrejs! Prý startovali ze zadních řad a furt naháněli čelní pozice …
Je nás kolem 20 kusů a k Cínovci rozjíždíme předpisový kolotoč. Především Camrda roztáčí svoje karbóny na dlouhé minuty a galdy jenom zvoní. Na bufetu chytnout banán, rozdělit se s Kaprem a lehnout na to. Parádní sjezd málem bez brzd po hlavní a široké silnici je cyklistickou lahůdkou. Dole na hlavní se srovnáme a zase točíme k dalšímu stoupání z Hrobu na Mikulov.
Mirek Thuma udává tempo a já se snažím držet jeho zadního kola. Po chvíli hlásí Kapr hele Čespa a opravdu, v dáli je oranžový dres. Ale není to Čespa je to náš RiC z dlouhé trasy. Trochu ho povzbudit a šněrovat dále to nekonečné stoupání. Většina grupy drží krásně při sobě, takže k Flajům jedeme zase v krásném seskupení. Bohužel Víťa defektí a Marek zůstává s ním. Bufet nestavím, Kapr čapnul bidon, tak si ho pak předáváme, aby ho netáhl do kopců, a já mu dávám svůj poloprázdný.
Teď je silnice dost zahuštěná cyklisty, mix krátké, střední a dlouhé trasy, naštěstí jsou startovní čísla na rámu barevně oddělena. Mám trochu obavy ze sjezdu z Klínů do Litvínova, ale nejede se taková hrana jako třeba při Krušnohorském pekle, takže docela bez problémů jsem dole s nejlepšími z naší grupy. V předtuše Dlouhé Louky dávám magnesium a piju svůj výbušný bidon, kam jsem ráno natlačil pár gelů. Už asi po páté sděluji Camrdovi s Kaprem tu skvělou věc, že vlastně piju a i jím zároveň :-).
Vše se zdá v pohodě, stále věřím, že vyjde náš plán, a po Dlouhé Louce začneme sjíždět všechny soupeře :-) Ale opak je pravdou! Ještě na rovině v Litvínově mě začíná lechtat pravé stehno a po chvíli se zakusuje minikřeč. Tak to potěš, domestik před nej hitem Krušnotona kolabuje. Camrda stále operuje na špici, Kapr si lebedí uvnitř grupy a já tiše odpadám!! Díra naskakuje, já skáču ze sedla do sedla, měním převody, jen ať se proboha nezakousne úplně.
Uff mrcha povolila a snad jsem ji odehnal, ale co budu dělat v tom kopci? Na těžký převod jsem si dolétl skupinu, musím s nimi vydržet! Ale co to? Kapr couvá… néé, teď nééé, až jindy! Je mi to strašně líto, ale tato skupina nám není souzena! Kapr si musí jet svoje tempo, já se k němu s radostí přidávám a Camrda po chvíli otáčení si též vystupuje. Hecuji ještě Kapra, ale zdá se vše marné. Musíme si to přiznat, pódium „50“ nám pomalu za každou zatáčkou mizí… Hold taková je realita, i když jsem pak ještě do konce závodu věřil, že si Kamila Koprnického s Robertem Kleinerem dojedeme, že třeba někde vypadnou ze skupiny.
Teď ale lámeme nekonečnou Dlouhou Louku, Camrda stále nohy z nebes bez známky nějaké krize a bojovník Kapr se pere se svými bolavými ploutvemi. A nahoře znovu rozjíždíme rychlovlak, který nás doveze k bufetu na Flájích, kde zastavujeme. Narvat kapsy, doplnit bidony a přesně na čas si nás docvaklo duo CFC. Zahlásit, že Víťa má splněno, letos už jel se Saganem, s Křižákem a se Šlapkama! Tak to ještě bude jízda!
A taky že byla, po mých křečích ani památky a já si to začal ještě více užívat. Vždyť s klukama z jednoho týmu Kaprem a Camrdou to ani nejde jinak. Znovu sletět do Litvínova a zařvat si to velké Káááárel Vaněček na 140km to prostě mělo grády. Jako dnes vidím, jak do Koloděj jezdil před pár lety s kolem v autě, protože by pak nedojel domů. Jak plápolal a odpadal v každém brdku. A teď jede jeden z nejnáročnějších závodů u nás průměrem přes 30km/h. a tahá dlouhé špice objížděčům republiky. Camrdo fakt skvělý výkon!
V Českém středohoří jsme sbírali skupinky i jednotlivce z dlouhé trasy, Víťa organizoval kolotoč, který občas bohužel zadrhával, hold každý jsme měli v nohách jiné kilometry. Před posledním bufetem si vzít nabízený bidon s čistou vodou a stříknout si za krk a na stehna trochu osvěžení. CFC staví na bufetu. Obdivovat nejlepší ženu na dlouhé a i borce, který jel s klipsnami a tretrami značky Prestige a podle barvy čísla jel též 250km!
Lukov už spravedlivě dělil střední od dlouhé, stále jsem ještě žil v naději, že se na horizontu zjeví nějaký náš soupeř. A tak jsme i sjezdy roztáčeli do maxima. Kolem Milešovky se vyškrábat na poslední z vrcholů a blížit se k cíli. S Kaprem ještě zapolemizovat o nějakém týmovém odjetí společně s Camrdou, ale naše vyždímané nohy jsou proti.
Teplice na dostřel, CFC si nás dojelo a začíná se pěkně nastupovat. 180km a nohy překvapivě drží. Tak to asi nebude za ramena, ještě se bude tvrdě závodit. Pár lidí jsme očesali, cílová zatáčka a poslat tam zbytkové síly. Safra stejně se to povedlo! Objetí s Kaprem a Camrdou, vidět ty oranžové dresy přes 6 hodin, to prostě nemělo chybu. Díky kluci, budu vzpomínat.