Je tu Březen a sním další dávky skupinové terapie v podání společných švihů. Přeorganizovat týden, napakovat batůžek a dobít baterie nejen ve fotáku. Máme přezuto letňáky a tak začíná to ostré objíždění té české Palmy. Těším se, těším se moc. Ráno narychlo vyvenčit Káju a nafukovat se vším, co mi přijde pod nos. Mimořádně na sraz s klukama z jíža dorážím včas a vyvádím je ze severní Prahy směr záložna v Brandýse. Nohy jedou lehce,ale množství snídaně, kterou jsem pozřel k snídani dává o sobě vědět, ale díky klidnému tempu se pomalu vstřebává a vytváří tak velikou zásobu energie, která bude ještě během dne zapotřebí. (Kaprovi, mám ze čtvrtka co vracet a Rytířský spurtík na ceduli je tím nejlepším místem). Počasí je objednané, silnice vyfoukané a nálada obzvlášt veselá. Vkládáme kufry do pedálů a roztáčíme velké pily, tak abychom mohli ukrajovat tu naplánovanou dávku kilometrů směr Děčín. Cestou přibrzdíme na Mělnické benzince,kde se připínají bráchové od Vlčáků a pak už jen poslušně srovnaný ve dvojičkách kolem Řípu,Terezína,Litoměřic, překonat místní rozkopaný most po stezce, kam se dva kočárky nevejdou, dále si nechat umýt kolo od gejzíru vody z tryskajících kanálů a zakousnout se do prvních brdků před Ustím. Tady neodmyslitelná zastávka na benzínce, následuje káva a po krátké chvíli se vláček rozjíždí do překrásného údolí po pravém břehu Labe. Poklidná jízda ovšem netrvá věčnost, pravá,šranky a procenta začínají růst. Pohled nahoru bolí, začínají se opotřebovávat nejvědší pastorky a intenzity nádechů se značně zrychlují. Obdivuji zde jedince, kteří nepřezuli na letňáky a stále točí zimáky, drtí špic, jako by v tom nebyl rozdíl. Procenta náklonu rozbíjejí dosavad plynulé kulaté šlapání a nastává boj s převalováním klik. Peloton stichnul, nad každým se pouze tetelí vzduch, jak na rozpálené silnici. Ještě dvakrát,ještě kousek,už tam budem, tak se pozbuzujem a pomalu dojíždíme ke kašně, nikdo nemluví, jen šustí pytlíky od tratovek a praskaj víčka od gelů. Společné foto a ještě jednou se kousnout a vystoupat až na ten bod nejvyšší. Začíná to být nekonečné a pomyslný vláček se rozpojil na prvočinitele, žádná ój, ale každý pěkně za svoje. Na kopci se pěkně spojit, otočit se směrem z kopce a s větrem do zad se pohoupat po místních silničkách bez vědčích potíží až k domovům. Cestou si kupuji grilované kuře z Kaufu, které z půlky sním ještě v předcíni. Doma dávám koupel a mám pocit, že toho ještě nemám dost a pohrávám si z myšlenkou nočního běhu. Ten nakonec z důvodu úprav pořízených fotok nedávám