Leto se nam prehouplo do sve druhe poloviny, najednou je tu srpen a tak i zavodni cyklisticky kalendar se nam zacina zkracovat. Na treti rocnik Krakonosova cyklomaratonu se proto tesim, tech velkych zavodu uz letos zase tolik nebude. Do ctvrtka jsem se daval dohromady po nedelnim proprsenem SAC mistraku, az ctvrtecni ranni vybeh me opet srovnal a zacal jsem v nohach citit silu. Sobotni start v Trutnove je az v 10h a tak vyrazime v sobotu casne rano s Kolikacem a Czendou, cesta prijemne ubiha a zminovany blizici se podzim pripomina i ranni mlha v Polabi. Nastesti za Hradcem se rozpusti, i tak je ale po rano docela chladno a tak pri rozjizdeni zvazujeme jestli vzit navleky i vestu na samotny zavod. To nakonec nedelam a ukazuje se to jako spravne rozhodnuti, protoze uz na startu je kolem 20st. Balik zavodniku se letos opravdu rozrostl, na startu je kolem 370 cyklistu, krome ceskych polo profi teamu jako je Sparta, Whirlpool a dalsich elitaku je tu i estonsky team Rietumu-Delfin, o kterem jsem nikdy neslysel ale kteri nasledne jednoznacne tvori zavod od zacatku do konce. Uz na startu je mi tak jasne ze konkurence bude dneska velikanska ale o to vic se tesim. Konecne je tu i Jirus s kterym pojedu prvni zavod, dorazil i Cespa, to vypada ze bychom mohli zabojovat v druzstvech, protoze Kolikac nebo Czenda by nas mohli vhodne doplnit.

Kratky proslov Petra Bencika a organizatoru a v 10h je odstartovano. Drzim se kolem 50. pozice, uplne dopredu to pri tomto mega baliku sice jde, ale prijde mi to zbytecne, periferne si hlidam lidi jako Standa Prokes, Vitek Novak, Beda Prucha nebo prave Jiruse, ktery nenechava nic nahode a jede pekne zabudovany v baliku par metru prede mnou. Na to jak je balik velky se jede docela plynule, pouze pri najezdu na Hradecek ses to jednou skoro zastavi a musim hodne na brzdy, nastesti nikdo nespadl. Hradecek se jede podle me hodne volne a tak i po nem je v baliku stale hodne pres 100 lidi. Druhy brdek pred Zaclerem se mi jede taky dobre, ale v naslednem neprehlednem sjezdu v lese po docela rozbite silnici peloton hodne natahuje a ja bohuzel zustavam docela vzadu. Najednou vidim ze mi celni balik odjizdi a tak nezbyva nez si zacit davat, predjizim Czendu a doufam ze si celo jeste doskocim. Kousek prede mnou je Vaclav Pivonka z JALky, ktery me v Kasperkach dal nekolik minut, takze sice vim ze jsem zbytecne vzadu, ale aspon me muze tesit ze je nas tu vic takovych, kterym to proste diky velkemu baliku lehce ujelo. Pres par skupinek nakonec doskaceme na chvost baliku a pred Polskem jsme tam. Stihnu par slov s Pavlem Kudou a uz mirime pres Polsko na Pomezni Boudy. Tuhle prvni hodinu a neco hodnotim ze se mi nejede moc dobre, nohy jako z nebes to dneska urcite nejsou, takze mam trochu obavy z dalsiho prubehu. Zacinam vic pit, davam banan, gel a cekam co se bude dit.

Deje se to, ze uz pred kopcem na Pomezni Boudy se na cele jede hodne vysoke tempo a v podstate porad tak jedu za nekym lajnu, podle reportu na Roadcycling.cz je videt ze v techto mistech baliku odjizdelo par lidi a proto se porad jelo. Takze uz pod kopcem to vsechny boli, ale na druhou stranu odjizdi asi 15 nejlepsich a samotny dlouhy kopec se tak jede v pro me uz prijatelnejsim tempu. Drzim se na dohled Jiruse, Bedy Pruchy, Standy Prokese, je tu Liba Janousek, paradni spolecnost. Jak je kopec dlouhy, tak se urcite v jeho prubehu par lidi propada, ale to nemam moc cas vnimat. Nahore se jeste zmacknout a uspesne prejet tenhle kopec a zamirit zpet do Ceska. Dlouhy sjezd, kde si nas rada lidi opet doskoci a do Pece pod Snezkou je nas tak velky balik kolem 30 lidi.

Prazska boudy a legendarni stoupani na ni, co k tomu rict? Hned dole radim 34x25, nic lehciho tam nemam a spolecne s ostatnimi to lameme rychlosti 11kmh nahoru. Pres 2km s prumernym sklonem 13% ale maximy ke 20% da vsem zabrat. Jirus mi odskoci na par metru hned dole v te nejprudsi pasazi. Nahore mam an nej, Libu i Bedu zasek asi 20vt, to nevypada moc dobre, dneska mi to proste tak skvele nejede. Ale bojuju co to jde, proletim pres sotku z minuleho roku, skoda ze tu neni Honzis. Rozbite cesty na hrebenu Krkonos, sjizdime se do asi peticlenne skupinky a snazime se dojet skupinu s Jirusem. To se z kopce nastesti dari a po sjezdu jsem opet tam, tady je videt ze kdyz mate pred sebou skupinku na dohled, tak to proste doda sily a da se to ve sjezdu dojet, samozrejme ale nesmite jet sam. Po sjezdu je nas tak kolem 10ti, opet si uzivam ty krasne pocity v takove skvele skupince. Navic se mi zacina jet lepe a lepe, nohy uz nejsou tak tezke jako byly. 2,5h zavodeni za nami a ja zjistuji ze jsem jeste nedopil ani jeden bidon, takze to hned napravuji, protoze sice neni zadne horko, ale pojede se kolem 4h takze by byla skoda chytit nekde krec diky nedostatecnemu piti.

Kopec na Strazne vyjede nase skupinka pekne v tempu, v dalsim clenitem sjezdu to chce hlidat pozici a nenechat si to nikde ujet. Kopec na Cerny Dul se mi taky jede dobre, ale zezadu si nas prekvapive par lidi doskoci, treba prave Vaclav Pivonka. No a po sjezdu z Cerneho Dolu si nas doskoci velka skupina s Pavlem Bronisem, to je tedy neco! Najednou je nas kolem 25ti, je tu i Vitek Novak. Ta nase skupinka poctive jela, ale evidentne to bylo malo. Kratke stoupani na Hradecek a nasledny nebezpecny sjezd toho na slozeni skupiny moc nezmeni a tak uz se pomalu smiruju s tim ze klidne dojedu o 20 mist vzadu, nez jsem si jeste pred par km myslel. Na druhou stranu to az tak neresim, protoze vykon jsem podal slusny a tak jsem uz ted spokojeny. Kousek pred Trutnovem fandi Michal Kubicek, zrovna kdyz jedu na cele s Jirusem, to potesi. Citim se pred cilem dobre a mam myslenky na nejaky nastup, protoze spurtovat v takovem baliku se mi moc nechce. Pak za to ale vezmu nekdo z toho estonskeho teamu, utvori se lajna, ale protoze jsem byl v te dobe relativne blizko cela baliku, tak jsem i v lajne docela dobre. No a pak uz jenom staci zvladnout ten clenity dojezd pres kruhac, zatacky, sjezd, kostky, ostra leva, drzet pozici, vidim par vterin prede mnou Jiruse, jeste jednou slapnout naplno a uspesne projet cilem! Ten dojezd byl hodne o pozici, jak tam kdo najel, tak se i v podstate dojelo, proto mam v cili radost, ze jsem konecne jednou nedojel ve skupine na konci, jak se mi obvykle stava. Ta radost je zpetne o to vetsi, kdyz vidim ze jsme opravdu jeli o 16-39. misto v rozmezi par vterin, takze celkove 27. misto a 9. v kategorii je pro me velky uspech.

V Krkonosich dlouho nebyl poradny silnicni maraton a tak je dobre, ze tam vznika tahle nova tradice, letos navic s tak nabitou konkurenci, jednou za cas je urcite dobre porovnat se s elitou. Pravda, ty silnice by misty mohly byt vzhledem k letosni rekordni ucasti sirsi a urcite by mely byt mene rozbite, ale nic neni idealni a budme radi ze tu takovy maraton mame. Pocasi nam nakonec take vyslo, takze za me dopadl letosni rocnik na jednicku!