Narvaný startovní koridor již 20 minut před startem, trochu jsme zaváhali a tak když to odpálí, nic se v našich zadnějších řadách drahnou dobu neděje :-). Poprvé mi to tak dnes ujíždí, ale než se vymotáme z města, tak si levou škarpou klestím cestu k blízkosti čela. Letos nadupaná konkurence, ale Hrádeček překvapivě stíhám bez ztráty kytičky, ale prý se jelo pomaleji než před rokem. Stále si hlídat zadek Dreamera a čekat, kdy mě moje červencová netrénovanost pošle do tabáku. Registruji též Czendu, který sice nejede v orange dresu, ale jede parádně :-) Stoupáme Prkenným dolem na Žacléř a když už si myslím, že přežiju i tento hupánek, tak se na špici začne pěkně závodit. A jak bohužel nejsem úplně vepředu, tak na mých pozicích se jede smrtící lajna. Magnet v Žacléři bolí a více ze svých noh nedostanu, bohužel!
Tak jsme udělali pápá, doprovodná auta přes nás, není tady síly, která by to sjížděla. Navíc balík mizí podezřele rychle, i s naším Dreamerem a Jirusem. Je nás kolem 20 kusů, prosmýkneme se přes starobylou Lubawku, kde kočičí hlavy nás pěkně vyklepou. Stoupání na Pomezky se blíží, občerstvit se ze zadních kapes a jdeme na to. Prohodit pár slov s Czendou a zařvat si obligátně móóc. Zajímavé jak mi to pomáhá, buď se fakt trošinku zpomalí, anebo naopak mě to dodá sil a zrychlím si na čelo naší grupy. Divný stav, leje mi pot z čela do brýlí a naopak je mi zima na ruce. Czenda hlásí, že o točku níže zahlédnul orange Čespu. Krásné stoupání, žádná moc velké procenta sklonu, ale je to furt nahoru. Když už si myslím, že se blíží konec, tak ještě nápis 4 km na silnici. Fíha! Snad budou nahoře zase dávat bidony, jeden svůj už jsem vyprázdnil.
Pomezky, tady jsem v útlém mládí rajzoval s babičkou a dědou. Teď jen koukám na bufet obsazený sparťany a bidony nikde. Ne, nesmím se propadat dozadu, tak žádné zdržování! Lehám na to ala Sagan, na Frooma ještě nemám, abych u toho ještě točil klikama. To je sjezd! To v Polabí nenajdeš. Začínám si to užívat! I když to ujelo dnes příliš brzy, nechci žádný stres, ale chci si vychutnat ten pocit jet ve skupině a plnými doušky nasávat atmosféru hromadného silničního matche! Jak opojné!
Jako když na TdF stoupají údolím k věhlasným velikánům, tak mi dnes stoupáme přes Pec pod Sněžkou k úpatí smrtící stojky k Pražské boudě. Najet si pěkně k čelu naší grupy. U regulovčíků odhodit přebytečné obaly ze zadních kapes. Ať nevezu ani miligram navíc!
Jak ten asfalt tady mohli uválcovat? To musel být válec uvázaný někde nahoře lanem. Šílená stojka! Blechy odjíždí, ani to nestačím registrovat, jen zabodlé oči do toho pekelného sklonu. Nějak jsem si dal za cíl, udržet za sebou Michala Běhounka, se kterým jsem před rokem dojížděl do cíle. Pěkně to grupu rozvěsilo. Nahoře bufet a znovu bez šance chytnout za jízdy bidon nebo banán. Tak to hold musím vydržet do Strážného, tam se snad zadaří.
Chytám se dvojičky a ohlížím se, za námi větší skupinka. Nohy jedou, ale šotka je proti. Jdu do smyku a málem lehnu, když se vyhýbám louži. To mi nepřidalo a do sjezdu jdu hodně připosraně. Navíc navlhlý asfalt s mechem. Ale zuby nehty visím za dvojicí. Po chvíli grupa přilítla. Čekám Czendu a Michala. Ale ani jeden tu není. Za to jsme si sjeli jednoho Kolokrámníka, a hele Jirka Říha. Tak z této grupy nesmím vypadnout, hned po sjezdu začíná stoupání na Strážné, musím s nimi zůstat.
Ale jsem na hraně, po každé zatáčce stále látám díru. Jsem tragický sjezdař. Konečně suchá silnice a ležím zase na rámovce. Uff to bylo o fous, jsem s nimi. Krásné pozvolné stoupání údolím. Ale v této fázi bitvy už pěkně tahá za nohy. Před vrcholem dojet Tomáš Mařík z Česyku. Prý jel s Robertem Kleinerem a bude kousek před námi. Bufet jen čtvrtka koláčku, nesmím zaváhat, snad to se zbytkem v bidonu vydržím. Letíme sjezdem a pak ostře doleva na zemědělskou asfaltku. Technický úsek zdolán a jsme na hlavní a po chvíli odbočujeme na Černý Důl. Znovu pro mě mýtické stoupání, na Hoffmanky jsme jezdili na dovolené. Sjeli jsme nějaké borce, jeden z nich nastupuje a chytají se ho dva z naší grupy. Nohy jedou, tak proč to nezkusit se vydat za nimi? Grupa se ale taky rozpohybovala a do sjezdu přes Janské Lázně znovu po kupě. Jako bonbónek jsme pohltili Tomáše Šulce.
Ještě to zkusit protočit, třeba někoho sjedeme. Ten Robert by nemusel být přede mnou ve výsledkové listině :-) Dvojička na obzoru, a u cedule Trutnov je naše. Indián+1. Magnet ke kruháku zvednout zadek a být u špice skupiny. Najíždět do krkolomného dojezdu k cíli vepředu a nechat pár lidí za sebou. Pokecat s Indiánem, který viděl výlet jednoho borce do lesa a tak zastavil a šel ho dávat dohromady. Pěkný Indiáne!
Po výpadku v červenci jsem nečekal zázraky, spíše jsme to bral jako dobrou přípravu na Krušnotona. Ale stejně mrzí zaváhání u Žacléře, potvrdila se stará pravda, že pokaždé je to jiné a je potřeba operovat v přední části balíku. Ale ono se to lehce říká, na to prostě musíte mít! :-) Radost ale dělá zlatý Jirus, bronzový Pepíno a spokojené tváře té naší orange kompanie!