Posunuji myší ten zeleno žlutý ocas na radaru, ale prostě Karel to blbě odhadl, ani v 8,30h. nebude sucho. Mlhoš se ještě telefonicky ujišťuje, jestli do toho jdeme, vidina jara ve Zbraslavicích nás žene na kruhák. Veselá pětka ve složení Pirát, Profesor, Camrda, Mlhoš a Kolíkáč si začne cákat do ksichtu. Ze shora nic nepadá, ale silnice nahazuje, v dáli na východě prosvítá slunce, je to jako cesta do ráje. Moderní technologie nás usazují v Říčanech do zastávky a ze shora se spouští další příval blahodárné kapaliny.
O animační program se postará Pirát, který nás důkladně seznamuje se svým technickým stavem kola. Ty brďo to nedá! Chce jet furt na velkou, jelikož přesmyk je v chatrném stavu, hlavně vyrezlé a zlomené bowdeny u řídítek. Vůbec chudák neví do čeho jde, asi jen koukl na mapu, viděl, že jedeme na mapě furt dolů a že tam tedy žádné kopce nebudou. Zeleno žlutý ocas se přehnal a kutnohorská plná vody testuje naše nervové soustavy. Pytlíky po návleky plní svůj účel i zimní čapáky, které jsem ještě v zoufalství natáhl těsně před odjezdem. A na Janovice již první suché fleky na silnici, cesta do oranžového ráje může začít. Sudějov, Piráta jsme konečně donutili shodit na malou, já vzpomínám na Mosty a na obkladače Bonza. To je pane trasa, kterou mě více jak před 10 lety ukázal Bigmig, to jsou výhledy.
Zbraslavická lavička, vedro, čapáky omotat kolem pasu a pytlíky narvat do koše. Letíme do Ledče, neskutečně si to začínáme užívat, ten ranní průplach se pomalu zapomíná. Pirát srdnatě bojuje se svým 8 kilovým baťohem, na kopcích se čeká a roviny mydlíme ve vzorném seskupení. Před HavlBrodem nás předjíždí fekální vůz, s Camrdou skáčeme do háku a užíváme si těch sraček co veze :-). Chvilkové závodní opojení, je to jak jízda v balíku, na strave bodujeme. Hlad a žízeň nás žene k pumpě v Brodě, s Camrdou hlásíme klukům co nás čeká teď za kopce. Mlhoš SMSkuje se znojemskou částí, úderné trio nám prý jede naproti. Při výjezdu Pirát defektí, a pak trochu kufrujeme, ale pak se již zakusujeme do toho správného kopce, který jsme jeli s Bobkem za jeho babičkou.
Polná se svým rybníkem, zámečkem a kostkovým náměstím, kde po průjezdu úzkou uličkou hurónský řev! Pistachio, Vlčák a Turista jsou tu! Objímáme se radostí a mydlíme to směr Kamenice. Máváme pomyslně babičce a koušeme se do představců v těch 12° stojkách. Čas se krátí, představa jízdy za tmy mě pokládá ruku na Piráta a posílám do něj pár wattů. Hned se kopce jedou rychleji, Pirát dře na dno svých sil. S tlačením se postupně přidávají všichni, parádní pocit sounáležitosti. Do Třebíče švýcarský úsek s bezchybným asfaltem. Slunce vše ozařuje, kolo je radost! Na konci Třebíče stodola s bufetem, euforická nálada, vtípky a výbuchy smíchu. Svět patří nám a našim okřídleným strojům. Utekli jsme z domovů a užíváme si svobody, kdy bude v hlavě jen kolo, kolo, kolo!
Znojmo je ale ještě strašně daleko! Vleče se to, i když je to již převážně z kopce. Ale nakonec jsme se dočkali, po 19 hodině přistáváme u našeho dočasného sídla. Dojemné vítaní, jak když přijel Číňan do Prahy, Kocourův skvělý support věcí z Prahy až na pokoj, připadám si jak profík. A do toho Yettiho čočkovka, svijanský máz a Pájou zařízená pizza z blízké restaurace. Tohle je ráj! Banda lidí, se kterými si člověk tak rozumí! Pokoj s Camrdou, Kocourem, Pirátem a Profesorem se proměnil v jedno veliké varieté, nekontrolované výbuchy smíchu a vodopády hlášek. Vše stvrzujeme popůlnoční studentskou pečetí a pytlem gumových medvídků na klouby, kde nám na pozadí hraje zvířecí televize Mňau...