Páteční ráno, Kocour nás hostí snídaní, do konce pobytu totiž nejsme s Camrdou schopni dojet ani na nákup. Očistit svoje koně od čtvrteční ranní pohromy, s Leošem a Kocourem vylévám vodu z rámu, mažeme si sedlovky a zadky, dnes do toho zase šlápneme. Mega výprava se dává do pohybu, Quit zařídil bufet u Kosíka na Pálavě!
Oranžové naganské foto na rakouské hranici u památníku a po parádním asfaltu a v krutém bočáku to mydlíme do Laa. Obdiv borcům, co na tom moc neseděli, vítr z levoboku krásně vyselektoval dvojičky, nalevo objížděči republiky, napravo normální Šlapky :-). Je pod mrakem, ale voda nebude, škoda jen, že nesvítí. Vychutnáváme starobylé náměstí v Laa, místní koukají s údivem na to pomerančové obsazení. Nečekaně se zjevuje i Balu, který to dal nějakou zkratkou na samotku.
Yetti naviguje, výjezd z Laa po parádní cyklostezce, v dáli Pálava, první vlnění krajiny vyvolává i nekontrolovatelné vlnění v nohách rachitických vrchařů. Tak se to trošku zvrhlo, ale po chvíli se zklidňujeme a kontrolujeme stavy, s Camrdou počkáme a děláme mašinku pro mňoukajícího Kocoura. V Mikulově dělení, většina hurá za Kosíkem, pětice Camrda, Turista, Pája, Pepíno a já do kopců, na Pavlov. Obhlédnout vlnobití na novomlýnských nádržích a kopec je tu.
Nohy z nebes, nalítáváme tam s Camrdou jak smyslů zbavení! Ale tuším, že letos je Karel hodně dobře vyladěn a na Pavlově to potvrzuje. Jde přese mě a stěží hákuji. Procenta neubývají, už mi naskočila asi 2 metrová díra a tuším svůj konec. Křižovatka na návsi, trochu zpomalil a dovolil mě se znovu přisát. Ale kopec nekončí, ještě to bude tvrdé, tepy nejdou přes 170, asi stárnu anebo jsem zataženej. Zkus toho našeho kolouška, vydoluj ze sebe ještě nějakou sílu! A jde to, zrychluji a odpovědí je mi zrychlený dech Camrdy, dobře Kolíkáči! Parádní pocity, které dokáže přinést ten náš koníček. Drtíme Pavlov, jak kdyby to bylo mistrovství vesmíru. Camrda mě nehákuje, odstup se zvětšuje. Ale horizont ještě není tak blízko, nesmím polevit, točte se kopýtka, točte! Ohlížím se, je stále na dohled, on je schopný se ještě zvednout a spurtovat, jak ho znám... Ztěžka vydýcháváme tuhle intenzitu, ale zařízl jsem Camrdu, přání z Valné hromady splněno! A k tomu bonus na Strave v podobě skalpu Kapra a Honzise.
Hurá ke Kosíkovi za naší bandou, tam parádní vývar, kde plavou kusy masa, a k tomu červené krvinky přímo do žíly. To je pane bufet! Báječná atmosféra doplněna společnou fotkou. A znovu do sedel, čeká nás rychta proti větru domů. Cestou ještě na rychlý zapečený housky s párkem a sýrem a letět pak nadpozemskou rychlostí v háku za Camrdou a Mlhošem. Jůůva, jak opojné! Znovu jedeme jako jeden muž, výkřiky móóóc, se udržuje optimální rychlost pro všechny. Znovu a znovu mě to naplňuje, tohle je koncert jak v Rudolfinu.
A večer ochutnávka s přírodní kotletou. Regenerace jak má být. Hodnotíme jako vinní znalci 8 druhů vín. Ty nejlepší si pak odvezeme domů. Dnes je ale ztrestáme všechny. Některým to nestačí a navštěvují místní sklípek a vrací se s plnou náručí. Oranžová divočina vrcholí, už dávno jsem zapomněl na zásady správného pití vína, prokládat to čistou vodou. Duo Camrda Mlhoš znovu na špici a já ztěžka odpadám. Pěkně mě obložili. Navštěvuje nás Dr. Alban. Ještě dlouho mě v uších zní jeho It's My Life! Musím si vystoupit. Tuhle kaši moje tělo prostě nepobralo. To bude sobotní ráno, a což teprve ten švih …