SOBOTA: po půlnoci se tedy dějí věci, z dolní místnosti se ozývá bujaré veselí a návštěvy rakeťáků Kolíkáče a Camrdy na pokoji číslo 6 se nesou ve znamení: pojďte tančit, máme před sebou víkend a Pálava teče proudéééém. Pan prezident do toho šel fakt naplno! Ne jinak duo CaMlhoš
Ráno škemráme o kafe a sčítáme energetické ztráty, Robert si prý v noci vyzkoušel dvojboj a cítil se jako za mlada
Ale to by nebyly šlapky, aby to poznamenalo dnešní švih, v plánu je pár kopečků okolo Česko-Rakouské hranice. Moje pozadí se necítí vůbec dobře a já stejně tak cítím, že se bolest posunula ještě o pár levelů jinam. Na doporučení beru dvoje kaťata a říkám si, že dnes budu mlčet a řvát budu jenom ve své hlavě. A tak se taky děje. Jsem přesvědčen, že dám 30km se skupinou a pak to otočím.
Při výšlapu z Retzu přes „jetelný kopec“ do Hofernu jsem po debatě s Yettim a hlavně Quitem přesvědčen, ať to objedu s nimi. A dlužno říct, že to bylo moje nejlepší rozhodnutí. Od té doby (a dost možná díky těm energetickým gumovým bonbonům zn. PB) se mi najednou točí perfektně. Zadel prostě pořádně zasednu a vtlačím do jiné dimenze. Užívám si cyklistiky ve skupině. Silnice jsou parádní. Drtí se nástupy, heká a zpívá se vůkol. Zmíněný povrch pozemních komunikací mě nutí sjíždět případné díry poměrně v pohodě a včerejší krize je totálně zapomenuta. Na tyhle pocity jsem už zapomněl, ale jsou tu a já si je užívám každým otočením pastorku. Zpátky do Čech se snažím trochu přitlačit, ale v kopci odjíždí Helmuth a Piráta taky nedám, ale je to vono, je to tam, nějaká síla tam ještě kupodivu je.
Dále se fotíme se u Vranovské přehrady, kde mě vítr málem odfoukne kolo, v povinné pauze si dopřáváme polévku, pivečko, kávičky, dortíky, ale třeba i plnohodnotný pozdní oběd a míříme zpět do Znojma. Je to trochu řehole v tom protivětru a tak se střídáme na špici ve dvojicích všichni. Naposledy Kolíkáč s Leošem, které hecuji, ať nás dovezou až k baráku a oni to taky ty hovaďáci udělají, v protivětru to jeli pro nás asi 6km, hustokrutopřísný.
V penzionu rychlý brífink a ve dvou auťácích míří několik vyvolených do Laa, do aquaparku a do sauny za parádním relaxem. Sauny jsme vystřídali asi čtyři. Nikterak vulgárně jsme nechali mužské oko potěšit díky přítomnosti několika 5ti hvězdičkových gazelek. Povinné vážení ukázalo vo čem to je a kdo si sebou co nosí. Já-Kocour pomalu atakoval 80, Kolíkáč s Camrdou a Mlhošem nad 75, Quit 78 a Pája nestojí za řeč . Quit je v sauně obtěžován rakušákem, naštěstí jenom slovně, ale musí si 3x vyslechnout „olalala Du bist so groß“, na to závistivý Kolíkáč tluče osuškou do rozpálených lavic a volá: „Kdo má tady největší funkci!“ Prostě si to užíváme a to není konec. Čeká nás famózní vícechodová večeře a pak spočítání pobytného, chlastovného, degustačního, prostě vše co musíme v neděli srovnat a poslední slastný spánek před odjezdovým dnem, ale i tak jsme v peřinách až tak okolo 1h.
SOBOTA: je to takové narychlo, Camrda, Mlhoš, Kolíkáč Profesor a Pirát se balí, společně s Turistou mi dávají věci do auta a vyrážejí směr Havlíčkův Brod, respektive Prahu (Camrdo, kdybys nemohl, mysli na dvorce z Laa!) Já si jdu zaběhat a trochu mě mrzí, že to bude bez plánovaného krátkého švihu na Hardegg, kteří absolvují ostatní, ale rodinné povinnosti mají bohužel přednost. Cestou domu nakoupit mošty a přidat je ke krabici plné vín, výborné domácí kozí rohy ze Znojma a pak přes poledne frnk na D1. Za 140 minut jsem doma, hážu věci do pračky, zjišťuji, kde je manželka s dětma – prej daleko a přijedou až odpoledne. Aha! Takže honem do smradlavejch kalhot, narvat do kapsy pumpičku a banán a honem ještě něco natočit. Je to na samotku jiné, ale k volnému tempu připojuji spoustu vzpomínek na nejbáječnější tří denní tréninkový etapák. Navždy ve mně zůstane spousta originálních hlášek, zážitků, které jsem díky téhle báječné partě mohl zažít.
Díky kluci. Fakt moc díky!