Peruc 2016, to se nedá zaspat, nastavuji si budíka na 7:07, ale nedočkavostí vstávám už před sedmou. Rychle postavit na kávu, vyvenčit Karlíka, což je cca 2km procházky, následně srknout kávy a šup do mondůru, které jsem si vzorně připravil už večer do komínků. Kolo poslušně čeká v předcíni, poklepat komp a v první zatáčce si zvednou tepy. Do Mstětic dorážím mimořádně včas, vzornej pozdrav z Jardou a Kolíkáčem , pak jak filharmonie letíme ke kuřatům. Kolík straší,že dnes nás moc nebude, což se záhy ukázalo jako klišé. Čelákovice sice opouštíme v pěti,ale cestou nabalujeme i ztrázíme další korálky, až do maximálního počtu 10. Létíme krásně na bočák, dvojice poslušně táhnou za jedno spřežení a už stojíme pod sochou Orla, několikrát prohnat obrázek přez uzávěrkou fotáku, naskočit na dostavník a nasměrovat se tak,aby vítr foukal do zad a už coby-dup jsme na benzině v Peruci. Místní plechová bába vydává jedno kafe za druhým, pomalu se začínaj rosit místní okna a Vitas opravuje své kolo pomocí zázračné plastové pásky. Pumpička sráží své závodní tepy a tak můžem říct-Peruc je dobita. Cesta zpet byla trochu potrhaná, nejdřív mi nervi potrhala místní komunikace, pak nás natrhal vítr, s Vitasem trhla křeč a Kaprovi se při průjezdu lázněmi utrhli vzpomínky, pak už jen Tomáš Šulců drtil špice,tak aby trhnul celím balíkem, jak mám natrhaný zadek psát nebudu a nakonec se utrhla Pumpička a to celé jsem vytrhl z dnešních vzpomínek. Bando bylo to super, příště Vás zas rád uvidím, trhači.....