Mé první dvoukilo v životě nebylo zadarmo
Ráno jsem vstával už v půl šesté díky Adamkovi,tak bylo dost času na dobrou snídani a přípravu. V Brodě se připojuji k Bonzovi a cesta do Mstetic utíkala o dost rychleji než samotnému jsme i pumpy víc než na čas a pár borců už tam čeká následuje přivítání podání pravé ruky a čekat na zbytek po chvilce přijede grupa ohromná.
Cesta utíkala rychle a v Bydžově na kávě jsme celkem rychle nasleduje občerstvení a cesta zpět po větru je příjemná a já jsem rad,že mohu o na špici a užívat si ty šťavnaté chvilky štěstí které prožívám. Ale co jsem si vůbec nepřipouštěl bylo to co mě potkalo na 160km jedna křeč následovala druhou do vnitřní strany stehen a bylo zle a zezadu slyším Camrdaka jak říká Barbánek má asi problém nebo tak něco opouštím balík ač nerad ale takto rozjete masine se už nedalo stíhat a tak jsem jen pozoroval jak se vzdaluje,ale naštvaný jsem nebyl,věděl jsem,že to mám domů už přes 20 km ale v hlavě jsem měl jasno,že chci 200km a tak jsem shodil na malou placku a v Přerově jsem to vzal přes Sedlčánky do Čelákovic kde u pumpy koupil vodu kterou jsem si i polil řetěz aby tak nevrzal bylo to vážně příšerné a přes okrsky to bral směr domov už jsem projížděl kolem baráku v Přehvozdí, ale ještě mi pár km chybělo a tak jsem to vzal ještě ke Kostelci a bylo to Taaaam .
Ještě teď endorfiny s pocity štěstí fungují.
Díky vám všem a klobouk dolů před každým z vás co predvadite, protože to je Mazec!!!
Průměru něco málo přes 30 jsem udrzel