Jestli jsem se minulý týden trápil s pokořením 100 km hranice a žehral na blatníky, tak nevím co se to během týdne stalo, ale dneska jsem si to náramně vynahradil. Stihl jsem včas vyzvednout Mlhoše, blatníky jsem nechal doma tak nemohli upadnout, neodjelo mi to a na 100 km hranici se mi jelo pravda trochu už znaveně, ale pořád ještě to nebyla ta totální vyčerpanost, která se vkrádá do hlavy s nepříjmně kousavou otázkou Proč na to vůbec lezeš !? Dnes jsem si mohl do deníčku namalovat 175 km a do paměti uložit parádní švih. Možná to i byl můj nejdelší švih. Jelikož mi vypadla GPS možná by to ještě bylo o nějaký km navíc. Každopádně dnešní zvlněný terén, střídavé tempo, a vybraná společnost u kávy se mi velmi líbila, sice jsem se na konci již odpojil a do Čelákovic se už nevracel, ale po té co jsem překonal další (kolikátou už ?) krizi, jsem se rozhodl že to nevezmu nejrychlejší cestou domů, ale podívám se do Popovic, vykoroužím zatáčku kolem pivovaru, nechám se vynést do kopce a zahnu na Petříkov, skoro každý metr asfaltu vynořuje vzpomínku na letní boje o 3 kopce a to už kopíruji terén toho parádního sjezdu téměř až do Herinku.Nakonec i to slunce bylo, takže co chtít víc ? Díky za společnost.