Milované baťůžkování……parto, miluji Vás, ale musím konstatovat, že se nacházíme v období, kdy se potkáváme jen na závodech a v lepším případě na Mlhošových trojbrdcích. K pivu si nesedneme a pokud prohodíme nějaký pohled,tak tepem přez stopade a řeč je značně nesrozumitelná…..Doba zimních nájezdů je pryč a mě to batůžkování prostě chybí. Mýt takhle cíl, třeba Ještěd, Peruc,Sadská, Želivka atd v batůžku housku,foták,vodu,nářadí a náhradní plášt, nikam se nehnat a kochat se krajinou, nechávat se ofoukávat jarními větry a přijímat první sluneční paprsky, tak to mi chybí. Ale je tu Velký čtvrtek v květnu, svátek všech zasvěcených, zase si naplňuji vysněný batůžek a přikládám i kartáček, neboť teď to bude delší výlet i s přespáním, ano čtete dobře, po dlouhé době výlet s přespáním a jedou dvouhodinovou intenzitou. Hurá,batůžek nahozen na hrb a já si roztáčím nohy směr teplárna. Je tu plno,což značí,že tento závod má každý vrytý pod kůži a případná absence je neomluvitelná. Poohlížím se po Jarušce,která v loni slibovala, že už nebude řídit zavádějící auto,ale administrativu ještě obstará, nevidím jí,škoda, byla součástí tohoto velkého dne. Dokončit registraci, přimontovat čip a sledovat Dreamra, jak se snaží elektrikářskou páskou připnout svůj čip, je to podívaná,neboť na to jde zrcadlově a nikdy se nepotká zoubkatá strana do zámku a když se mu to konečně podaří,tak se ho ptám,jestli to má správně, že já to mám uchycené pouze za vidlici a u něj vidím, že si to protáhl i přez drát….hihi, štípačky udělají cvak a na druhý pokus se už daří……Pak se několikrát vyčůrat a postavit se na start. Neřeším pozici, neboť první kilometry se jedou za zaváděcím autem a tak si užívám chvostu balíku v obklopení žen, jsou tu snad všechny a jedna hezčí než druhá, Alena se ptá na Strejdu a Candovka mudruje nad vyfrézovaným asfaltem, uklidňují jí slovy, neboj,za rok bude novej……. A tak až za Kostelec,kde začínám byt nervní z pozice, najíždím do protisměru, samozřejmě,že pouze na přerušované čáře a vydávám se ku špici, zaslechnu zatroubení a nějak se začne zvedat rychlost, co teď??? Zvedám zadek , přitápím a už jsem u špice, kde je zrovna odjetej junior což mi vyhovuje, mohu takhle zalepit díru a nikdo nebude proti, pak už začíná klasické točení na špici o které se snažíme střídavě v cca 6 lidech a junior,který to veme vždy po svém a rozhodí kolotoč, neva, stačí když tu jsem. V prvním větším brdku se snažím balík brzdit,tak aby nám nevypadli oranžový kuličky,což se daří a i nástup Dextraka nebyl zas tak dramatiký, ale po brdku se začíná zrychlovat, začíná mě to bavit a s Líbou točíme špic s rychlosti rovnu našemu věku, užívám si to. Než bys napočítal do pěti, tak jsme v Kokořínském údolí, kde se stále jede,ale už se také začíná taktizovat před Romanovem, využívá toho junior +1, který netuší a lehce nám odjíždí, nechává mě to chladným a i balík na to nereaguje. Po krátké chvilce se trhá Spartan(Michal Koš), kterého jsem doposud neznal a tak byli v cca 300m uniku a jediné, co jsem si připouštěl bylo,že se už nezopakuje loňský rok, neboť si kluky z uniku na hoře sjedem, což se nenaplnilo, dva předjíždíme v jedné třetině Romanova a Michala jsme s Líbou docvakli na horizontu,cože, jen ve třech??? …tak rychle zregenerovat a šup na kostky, ty ještě přetrpět a pryč od balíku, daří se, ještě zahlídnu za sebou v dáli Vitouše, Michal nepolevuje a tak není shopen si nás docvaknout. Točíme se, jede se nádherně, jenže ve sjezdu do údolí potkáváme skupinu z prvního balíku, zatáčky a rozbitá silnice zapříčiňují roztržení naší trojice a toho využívá Líba, který byl vepředu. Přeskakuje balík jako první, mě a Michalovi to ještě nějakou dobu trvá a když máme kluky konečně za sebou,tak vysokoškolský profesor Líba má už pár desítek metrů náskok. Je mu asi jasné, že je to jeho šance a začíná závod. K nám se namotal jeden z prvního balíku,který nechodí na špic,ale zůstává zablokovaný mezi mnou a Michalem Košem, což nám znemožňuje točit kolotoč, pijavici seřvu, ten zalejzá dozadu a my můžeme už jen koukat na odjetého Líbu. Snažíme se, ale spíš jsme oba už rezignovali a přemýšlíme nad závěrečnou taktikou která s každým metrem vzrůstá a tak se taktiky stává nervozita, načasovat spurt, z první a nebo druhé pozice, Michal Koš- to jméno jsem už zaregistroval,ale na MTBčku, co tu dělá?, no nic, cíl na dohled, jdu na to, jdu na to tak vehementně,že s každým přišlápnutím slyším drhnutí od zadního kola a v hlavě si myslím, že prohýbám záplety a ty drhnou o špalky, neřeším a šlapu,šlapu,dupu,funím a je tu cíl,jsem tu a to na druhém místě. Mám neskutečnou radost a první kam mířím je Líba, poblahopřát a rychle najít ten můj batůžek v autě,neboť teď teprve začíná ten správný terasový mejdan a o tom jak se pije pivo, co dělá Kolíkáč když nesedí na kole, co zůstává po Pistáchiovi na stole, jak se spí s Mlhošem v chatce, v kolik se snídá na benzínce psát nebudu,to si musíte za rok zažít……………………….P.S. to drhnutí nebylo o špalky,ale vyrval jsem upínáku,kolo se vychýlilo a drhlo o vzpěry, asi se budu muset nad sebou zamyslet…..v Rokycanech jsem přetrhl řetěz a teď vytrhl upínák……..kuwa,co to je……