V roce 2010 jsem si v reportáži liboval, že už zvládu jízdu v háku, letos prostě jenom napíšu jak to bylo skvělý.
Pravda za těch 6 let jsem ujel asi jen 7t km a absolvoval již jen jeden ryze cyklistický závod, ale co. Prostě tak to je.
Tři kopce mě vždy připravují na krutou cyklistickou realitu, ale když jsem si dal v pátek trochu voraz a šel jenom plavat, byla sobota před závodem pro moje nohy reletivně bezbolestná.
S Profesorem se do Úval příjemně rozjedeme a po registraci a pozdravení všech kamarádů se vyráží na start. S Profesorem jsme na konci startovního pole a tak jsme odpáráni, prakticky již před křižovatkou na Masojedy. Než dojedeme na Vyžlovku je nás asi 8kusů, včetně Alfa, Pepína, Profesora a Pumpičky. Před Stříbrnou Skalicí sjíždíme ještě jednoho a pak se příjemně točíme a míříme před první velký otazník a to stoupání na Dojetřice. Zde síto oddělí Pepína a pro mě překvapivě i Alfa. Pumpička jede obdivuhodně. Dávám si dost, ale zatím nejsem na odpárání. Alf s Pepínem se sice blíží, ale moje úmyslné zvolnění je odhaleno a tak prostě točíme dál a jsme v polovině. Sjezdy mi nejdou a tak nestačím pořádně vydechnout a je tady výšlap z Chocerad na Ondřejov. S Profesorem brbláme, že tenhle kopec nemáme rádi, ale nikdo v naší skupině nejede krvavej šrot a tak je to jenom bolavý, nikoliv nesnesitelný. Profesor po 2km říká, že na to prdí a já přemýšlím, jestli mám jít ze sedla a zkusit docvaknout posledního ve skupině - Pumpičku, který stále jede do kopce v pohodě a plný sil. Rozhodnutí bylo správné, kdyby to nevyšlo a jeli moc velkou kudlu, tak bych při nejhorším spadnul zpátky k Profesorovi. Takže riziko žádné - go Kocoure go, je to jenom 20m! Bolelo to, ale tak nějak se to dalo vydržet (přestávám mluvit a ignoruji Pumpičkovy komentáře: "dáváš si, co?!)
V Ondřejově úplně nahoře mám malou krizi a házím do sebe gel a pomalu dopíjím bidon (ionťák nebyl a já si udělal ten dětskej sirup strašně sladkej).
Profesor je na dohled, ale je samotnej a moc šancí mu nedávám :( Zase to roztočíme a já vzpomínám na Gavoše, jak nás před 6ti lety organizoval a dotáhl rozumně, rychle a správně do cíle.
Pumpička občas vlaje, ale není to tím, že by nemohl, spíš si dává fóra.
Málem se poseru, když na mě při střídání na rovině zatroubí auto a profrčí zbytečně blízko.
Pak stíhám Pumpičku, který nastupuje v malém sjezdu za Doubkem a už je tady jediný nepříjemný okamžik závodu a to je můj přejezd odbočky do cíle. Bohužel jsem na druhé pozici a tak hloupě nesleduji cestu a úhybným manévrem jen tak tak zabraňuji kolizi se závodníkem předemnou, který také přejíždí a pak jde na brzdy. Tím si ale přidávám několik desítek metrů navíc, musím skoro zastavit, otočit a sjet si asi 200m díru, což se mi na oko daří, ale reálně dávám jenom jednoho a tak na plánovaný spurt pro diváky nedojde, škoda.
Jsme skoro poslední a po pár minutách přesouváme do Úval, vyhlašujeme Jonáše, Jiruse, Honzise, Alfa, Pepína, pudinky a další vítěze...
Následuje svoz do Phy za účasti rychlodráhy Turista alias Petrovický Šinkansen (vytočení to teda nebylo...). Doma zjišťuji, že jsem pěkně vyndanej, ale zandavat se nehodlám.
Oproti třem kopcům to bolelo vlastně méně, ikdyž to bylo rychlejší (mě ty intenzity směrem nahoru nejdou a mooooc bolej).
Rád jsem všechny viděl, jelo se mi dobře, užil jsem si to a mám na co vzpomínat.
A téměř nakonec velké díky zainteresovaným šlapkám za organizaci!
Sliboval jsem po valné hromadě, že letos musím dát nějaký závod a teď mám splněno.
Hele, dost keců, bylo to bezvadný!
howg