Dlouhá Louka zanechala stopy v mém pylovém filtru, laboruji s přírodními léčivy, vyplachovat nozdry konvičkou s vincentkou, nic nepomáhá :-(. Červenec plný slunce a cyklistických dálek a já mám hlavu jak nafouknutý balón a mátožně se ploužím. Když už antibio visí ve vzduchu, tak ještě zkusit nějakou chemii na oplasknutí sliznice, která jakž takž zabírá. Posázaví mažu ze svého kalendáře, zkouším se motat kolem baráku, mistrovský víkend bych chtěl aspoň z nějakou ctí absolvovat. Zažít zase starťák a vidět pomerančové kamarády.
Zázemí nabízí Kocourova rodina na chalupě v Borové. Páteční protočení nohou, stoupáme Telecím na Lucký vrch v parádním podvečeru, vzpomínám na zaniklý maraton Vysočina. Neskutečné výhledy na sluncem zalitou krajinu. Tělo sice polomrtvé, ale mysl se rozjasňuje. Parodie na kozu zůstala kočárkárně, Technikovi nástavce montuji na jednici. Večerní pivko a pak z místní pekárny teplé půlnoční pečivo. Může být lepší příprava na mistrovskou čásu?
V sobotu to v Bystrém žije jen cyklistikou. Nablýskaný kosmický materiál všude okolo nás. Elastičtí borci hučí z disky. Bude to let údolím do Svojanova a pak krutá robota stále nahoru. Naštěstí asfalt oschnul. Fandíme dojíždějícím Šlapkám, hlavně vydržet s hladem a nenarvat se těsně před svým startem.
Tragédie, nejsem schopen jet nějaké rozumné tempo, rychlost dolů padá pod 50km/h. A nahoru propadák, tělo se brání, nechce žádnou bolest. Předjíždí mě dva borci jako motorky, ani za oči neuvisím. Potím se jako dveře od chlíva, marně hledám nějaké rozumné převody. 29 minut. Dostat se pod 30 minut jsem sice prohlašoval před startem, ale pomýšlel jsem na lepší čas. Proč jsem sem vůbec lezl? Hold časovka neklapla, povedla se mi vůbec někdy nějaká? Jo Břežanská osma, v háku za Kaprem :-)
Tak aspoň nasávat euforii od našich časovkářských es a být hrdý na to, že nosíme stejný dres.