Dal jsem v práci výpověď, podepsal novou smlouvu a teď si užívám bezstarostné léto s čistou hlavou. Nejvíc se to projevuje, že se furt usmívám jako blbeček. Na start hromadného závodu jsem se postavil s touhle dobrou náladou a silnou touhou si to užít.
Jede se pomalu, všichni šetří na kurvakopec Hláseňák, snadno se propracuju ze zadu až na čelo. Je to jedno, v kopci stejně budu v p. Kapr osvědčí skvělý instinkt a hned mě hákuje. To je něco, teď to má smysl! 5km vezu našeho lídra na špici balíku D a zezadu od něj lítá jedna pochvala za druhou. Kde jsou fotografové! Dupu v euforii, v ostřejších zatáčkách ještě přitlačím. Jen ať to hoši vzadu nemají úplně zadarmo! Lídr jde do Hláseňáku z prvního fleku a domestik se cedí nakonec - jak na Eurosportu. Splněno, snažím se jen úplně nahoře - před našima fanynkama a hlavně kvůli Kocourovi, u kterýho mám bidon a kterej tu dělá peklo. Běží podél, huláká a udílí cenné rady. Pamatuju si: „Nemluv, ať se nevysílíš!“ - to by mě nenapadlo. Ten bidon mi podal včetně bottle stick!!! Nebyl můj, ale dobrej ionťák. Kterej chudák asi dostal tu mojí malinovou šťávu?
Teď, v prvním kole, nahoře na rovince tabák za balíkem. Docvaknu toho přede mnou a hlásím, že mu nebudu střídat, protože čekám na Strejdu, kterej je 100m za náma. Říká, že vola mi dělat nebude a opravdu čekáme. Pak ve třech objedeme další kolo a cedíme se do třetí skupiny E+Ž. S nima se mi jede dobře, Strejdovi ale ne a odpadne. Chci si ještě užít, tak ho tam nechám. Sorry. Vepředu se nás točí jen pár, hodně Luboš Brusch ze Sweep. Ve sjezdu do Bystrého s ním trochu poodjedu. Domluvíme se rychle, nikdo v oranžovém na pořadí tu není. Pro něj to má smysl, jede už do cíle a Hláseňák mu prý moc nechutná. Údolím točíme a za chvíli už skupinu za náma není vidět. Stálo mě to dost, Hláseňák ho nechám jet a sám se plazím do posledního kola. Už to nějak dokodrcám na samotku.
Ale v údolí mě dojíždí motorka s majákem. Počkám, ptám se policajta čeho je to čelo – neví. Nedošlo mi, že to může být jen Céčko, čekám dál, mám chuť si akci z prvního kola ještě zopáknout. Přiletěj, chytnu se, zavolám na Čespu a deru se dopředu. Když se po čase ohlídnu, tak Čespa nikde a za mnou díra. Čespa nějak není Kapr. Vrátím se dozadu ještě jednou – nic. Tak zůstanu překážet vepředu, aspoň si užívám tu vybranou společnost a kašlu na to, jestli se jim to líbí. Ještě vidím jak si Michal Koš ostře nastupuje už pod kopcem, Čespa furt na konci...
V cíli se nebe zatahuje, rychle sjedu do Svojanova, kde je Jitka s autem. Lejt začne, až když mám sbaleno – jeden z mála suchejch šťastlivců. Je přesně 13:00, pořadatelé na 15 min otevřou trať pro auta. Projedeme do Bystrého bez objížďky. Když se daří tak se daří. Užil jsem si tenhle závod opravdu na MAX, nehraje roli, že jsem předposlední v D.