Tak a Rampušák 2007 je za náma.Vskutku povedený víkend a vůbec nic na tom nemění ani skutečnost,že mě osobně se závod moc nepovedl. Do LA vyrážíme v pátek.Jestřáb nabírá mě,HonzuA a za příšerné průtrže mračen opuštíme Prahu.V LA jsme před osmou večer,zjišťujeme,že Jura s Malinou vyzvedli všem VŠ startovní čísla,dík,a tak bez zdržení odcházíme povečeřet do místní pizzerie.Kolem desáté se vracíme,vítá nás "samotný pán domu" Honza Mareš a luxusně nás ubytovává.Velké poděkování.Spím v horním pokojíku na manželské posteli spolu s Malinou,Rainy se k nám už nevejde a tak spí ve své :-).Mimo VŠ a HonzyA jsou zde ubytováni i "Kladenští zrádci ",jedou totiž jen krátkou:-). V sobotu vstáváme v šest hodin.Je zataženo,obloha je kompletně plná těžkými dešťovými mraky,jen začít pršet.Dost fouká,naštěstí je aspoň poměrně teplo.Přebohatě snídáme a v sedm vyrážíme na start,do Štítů.Je to pořádnej kopec,ale vzhledem k tomu,že i start Rampa je do kopce,je to výtečná možnost jak se dobře rozjet k úvodnímu masakru,o kterém nepochybuji že přijde.Cestou zjišťuji,že mi nefunguje tepák a když je počasí jaké je,na náladě mi to moc nepřidá.V osm jsme ve Štítech,start je v půl deváté.To mi poskytuje dost času, v místním elektru si půjčuji šroubovák,oprava tepáku se daří a tak,byť začíná krápat,stojím na startu maratonu pln optimismu a chuti poprat se o slušný výsledek. Chci jet v skupině "B".Sice nevěřím,že bych mohl uviset Kolíkáče či Rice,ale po Mamutu si docela věřím,že alespoň ze začátku bych se s nimi mohl svézt a položit tak základní kámen vedoucí k slušnému času.Asi tak 7.30 bych chtěl. Start.Početný balík vyráží do kopce směr LA,tedy po trase,po které jsme sem dorazili.Je to jediný úsek trati,který znám,Rampa jedu poprvé.Regulérně začalo pršet.Makám jako černoch ale na vrchol se vydrásávám se ztrátou na Kolíkáče a Rice.V následném sjezdu znenadání vpředu létají vzduchem bidony,celá kola,Ksyria praskají jak suché větve.....:-).Ráfky jsou mokré,špalíkům prostě chvíli trvá než si vzpomenou na svou funkci,je s podivem,že někteří umělci tento fakt ignorují.Bohužel odnesl to v těchto místech i Mirek Zbuzek.Já toho však využívám,nasedá na kolo právě v chvíli,kdy jej míjím a tak,s jeho pomocí docvakávám Kolíkáče a Rice.Díky.Jsem navýsost spokojen.Jsem zabudován do silné skupiny,pálíme to svižně k Hoblovně.V háku si docela užívám,když,jako blesk z čistého nebe přichází můj pád.Klukovo přední kolo,jedu mu v háku,začíná brousit zadní kolo jiného silničáře,trvá to strašně dlouho,snad 20 sec.,brzdím,nic platno,kluk si stele přímo před mé přední kolo,nedá se s tím nic dělat.Naštěstí ,aspoň zezadu již nikdo nepřiletěl.Vstávám,naštěstí pád,kromě otřesu,nezpůsobil žádné újmy na kole ani na mě a tak jsem mohl pokračovat dál.Skupina je ale pochopitelně v prachu.Rozhodně nemám na to,abych ji docvakl.Nejsem Mirek Zbuzek :-).Vůbec se nějak najednou nemohu dostat do tempa.Předjíždí mě jeden silničář za druhým,na Hoblovně mě předjíždí Mlhoš ,ale ani jej nemohu uviset.Nálada mi prudce padá.A kdyby mi někdo prozradil,že mi v tu chvíli začíná téměř 150 km dlouhá časovka jednotlivců,asi bych vzdal.Naštěstí je okolo nádherná příroda,tak se kochám :-),silnice jsou ve výborném stavu,počasí se pomalu vybírá.Já tiše trpím,odhaduji které kopce už mám za sebou,spolehlivě ale identifikuji jen Šerlich .Kopce jsou tu zcela jiné než znám.Dlouhé a stále stejný sklon.Žádné stojky nebo nějaké utahováky.Ale o to jsou těžší,nedovolí odfrknout ani na chvíli..Pokud jste dočetli až sem,mohli jste možná získat mylný dojem,jako já,když to tak po sobě čtu :-),že nebýt pádu,mohl jsem uviset Béčkaře.Neuvisel bych stejně...zvlášť teď,když koukám na výsledky Kolíkáče,Rice,Mlhoše,chlapi velká gratulace,příští rok jedete s Céčkem,nebo si budu muset zřídit nějakou vlastní ,novou ,pomalejší skupinu :-).Byl to prostě sen a mě jen mrzí,že se rozplynul tak brzy,to je možná odpověď i pro ASTRALA3,v ceně jízdenek to rozhodně nebylo :-). Zpět na trať.Konečne přichází poslední bufet.Debužíruji a k mé radosti přijíždí Jestřáb a HonzaA."Sláva,konečně nebudu sám !":říkám si.Ale chyba lávky.Namotivovaný Honza Adámek vidí příležitost zdolat čas 8 hodin,já zůstávám s Jestřábem,který toho má evidentně plné zuby.Chci mu pomoci,ale v tu chvíli Jestřábovi vypovídá službu technika.Takže opět sám,vychutnávám si další obludnost - Zlatý potok a blížím se konečne do finále - na Zborov.Začíná nechutnými kostkami,na silnici čtu 9 km do cíle,ale nijak zvlášť se neraduji,tiše,smířen s osudem šlapu nejlehčí převod co mám.Mám toho plné brýle,byl to divný trénink,o tom, že bych se přinutil závodit nemůže být totiž ani řeč :-) Náladu mi však v cíli spravuje tým.Mohutně mě při dojezdu povzbuzuje,ostatně jako každého.Také výsledky,především Maliny,berou dech a já jsem hrdý na to,jakou povedenou partu tvoříme a hlavně,dojeli jsme všichni a v pořádku. A večer ? Sací komando VŠ ,ve složení : já,Doktor,Rainy,Malina,Kolíkáč,HonzaA a Jestřáb,důstojně a bez jakýchkoli incidentů dočerpalo energii v nedaleké restauraci.Po návratu na bázi,na počast Čahouna a jeho pětatřicátin,jsme otevřeli ještě něco lahváčů a uzavřeli tak sobotní večer ke spokojenosti všech. P.S. Čahoune,pokud zas někdy usneš mezi mnou a Malinou,nemusel bys tolik chrápat :-)