Neděle byla posledním dnem našeho moravského soustředění.Jura,jako každý den,nás budí v 7.30.Po ránu doslova hýří aktivitou,což moc nechápeme.I snídani připravil,zatopil,prostě super servis.Snídáme a plánujeme do detailů dnešní vyjížďku.Po včerejší "nekonečné" vyjížďce rád kvituji, že je na pořadu dne pouze vyjetí a zdá se , že nejsem sám. Počasí je jak vystřižené ze žurnálu.Sluníčko svítí na plné pecky.Opět tedy mohu osedlat svou jednici,čímž si zajišťuji již podruhé nemalou výhodu proti svým druhům.Inu - moje rozhodnutí,vzít s sebou jak zimáka tak jednici,nachází opodstatnění.Pořizujeme cosi fotografií a velmi volným tempem vyrážíme.Projíždíme několika vesnicemi.Všechny domky jsou krásně opravené,mají nové střechy.Jsou prostě malebné.Z a do kostelů proudí svátečně oblečení lidé,připadám si tak trochu v jiném světě.Řekněte,kde jinde můžete vidět tetky v kroju ? Neb je opravdu krásný den,příležitostně se nám objevují nádherné vyhlídky do okolí.A že je co obdivovat.Někdy jsou to tak silné dojmy,že i Jura zapomíná na základní pravidla jízdy v balíku,prudce přede mnou zničehonic brzdí a nabízí okolo běžící blondýnce bidon k napití.Myslím, že by bylo skutečně legrační,kdybychom si všichni před ní hromadně lehli.Ale nemohl jsem Jurovi nic zazlívat,když jsem se vzpamatoval a ohlédl se,zjistil jsem,že ona neznámá může směle konkurovat přírodním krásám Moravy. V obci Hrubá Vrbka ostře stáčíme a s větrem v zádech mírně stoupáme k zachovalému větrnému mlýnu.V stoupání podjíždí Jestřáb aby zrobil cosi snímků.Z přemíry soustředění však zapomíná vyndat nohu z kufru,jeho rychlost klesá,dosahuje pádové rychlosti,hází krovky,což vzbuzuje u nás nemalé veselí.Vlastně se řehtáme jak malí kluci.Ten větrný mlýn je holandského typu a je plně funkční.To a jiné zajímavé věci jsme se dozvěděli z informační tabule.Stále s větrem v zádech uháníme směrem k hranici se Slovenskem.Napojujeme se na cestu,kterou jsme již jednou absolvovali ve čtvrtek,tentokrát však již s rozhledem na okolní kopce.Narozdíl od čtvrtka však neprojíždíme celým údolím skrz Bílé Karpaty.Za Vrbovci stáčíme doleva,přímo do kopců.Následuje pár 12% stojek,jedna 17 náctka a popravdě,nevím tedy jak kluci,jsem velmi rychle opustil kompenzační pásmo.Na nějakých 2,5 km jsme nastoupali přes 250 metrů.Znovu se budu opakovat,na hřebeni Bílých Karpat se nám otevřely dech beroucí pohledy na krajinu.Je jasné,že pokud delší čas jedete do kopce,nutně následuje i sjezd.V něm jsem si utvořil rychlostní rekord.Moje Sigma mi ukázala 70 km/hod,což bylo vzhledem k stavu mých plášťů velmi troufalé. Zde již naše kompenzační vyjížďka trvala přes dvě hodiny a bylo zřejmé,že původně plánovaný objem v rozmezí 2 - 3 hodin bude výrazně překročen.Zvlášť,pokud jsme se vraceli proti silnému větru,většinou do kopce a po trati jakéhosi regionálního závodu.Nápisy jako " jeď 53/11" nám zpříjemňovaly cestu až do Skalice.Poslední fota,poslední Strážnické kritérium,poslední příjezd do Mlýnků. Kompenzační vyjížďka se protáhla na 4 hodiny 30 minut a 93 km. Na chatě pak následoval oběd,vynikající gulášek od Jurovi maminky,úklid a balení. Díky kluci.Byly to fakt parádní čtyři dny.Zvláštní poděkování patří Jurovi za ubytování.Příští rok jedu zas.Kdo nejel,musí litovat.