Úvod

Někdy na podzim 2006 přišel Jura s nápadem uspořádat jarní soustředění u nich na Jižní Moravě. K ubytování nabídl vlastní chatu s kapacitou cca 6 lidí. Zdál se mi to dobrý nápad. Na Malorku se letos asi "vynímečně" nedostanu, tak proč to nezkusit. Termín jsme předběžně určili na březen, s tím, že jej doladíme v závislosti na počasí. Letošní zima byla mírná, takže rozhodným datem se stal 7.březen 2007. Byl to den 0, den příjezdu na Jurovu chatu. Byla útulná a pohodlná. Pro nás čtyři akorát. Každý jsem přivezli hlavní jídlo na jeden den a zbytek jsme jezdili nakupovat do blízké Strážnice.

1.den - 140 km - 634m
Strážnice - Tvarožná Lhota - Louka - Velká n. Veličkou (kopec) - Vrbovce - Sobotiště - Senica - Šašín-Stráže - Kůty (hranice; most přes Moravu) - Lanžhot - Mikulčice - Hodonín - Strážnice - Mlýnky

Strážnické kriterium

Oproti očekávání jsme hned první den nasadili ostré tempo. Ostatně jak bývá na kriteriích zvykem. Je pravda, že bych kriterium čekal spíše na konci objemového soustředění jako zpestření, ale budiž. Jura nás tedy protáhl po Strážnici, řkouce "Nezpomalujeme, máme zpoždění!". Následovalo pětihodinové vyjetí. K jeho popisu stačí pár slov: podlaha, kaše, šílená čočka. Pokud potřeboval někdo oddechnout, zvolnilo se a jely se pouze hrozný kule. V silném větru, občasném dešti a neznámém prostředí se tepové frekvence usadily na pro mě nezvykle vysoké úrovni. Trochu mě to deptalo a necítil jsem se ve své kůži. Po nějakém čase se vše zklidnilo jízda začala být snesitelnější. Postupem času a s přibývajícími kilometry se snesitelnost měnila na nesnesitelnost. Terén byl ideální na najíždění jarních kilometrů. Zamířili jsem za hranice na Slovensko, kde jsme se pohybovali po téměř ideálních rovinách. Náš Orange experes (v zimním provedení) si to šinul po silnici a nepravidelně měnil tažnou mašinku. Někdo táhnul více, někdo méně. Já tedy méně, tak max. 2min. Jelo se na hranicích mých možností. V háku jsem nebyl schopen odpočívat. No, a celé moje martýrium bylo umocněno bolestí hlavy. Co víc bych si ještě mohl přát!? Skoro to vypadá, že celý den stál za starou bačkoru, ale není to pravda. Byl zakončen návštěvou bzeneckého sklípku, kde jsme ochutnali vína, jaká jsem do té doby nepil. Nejsem znalec vín, ale ta, co jsme pili byla nádherná! Na pomyslném vrcholu trůnilo Burgundské bílé a Bzenecká lipka. Ta lipka o malinko výš. Den, který vypadal jako směs trápení a námahy byl tedy zakončen tímto nádherným kulturním zážitkem.

2.den - 142 km - 1336m
Strážnice - Rohatec - Ratíškovice - Dubňany - Kyjov - Koryčany - Nesovice (krize před benzinkou) - Střílky - Zdounky - Bunč (přejezd Chřibů) - Velehrad - Mor. Písek - Bzenec - Strážnice - Mlýnky

Hore kopcom

Dnešní trénink měl být ve znamení kopců. Včera jsme se plácali na placce, dnes se budeme klátit v kopcích. Už ráno jsem tušil, že to nebude jen tak obyčejný den. Ranní TF byla vyšší o deset tepů oproti normálu. Po prvním dnu soustředění tristní zjištění. Zpočátku to ještě šlo, ale někde kolem obce Střílky přišla krize, která se naplno projevila za hlavním tahu E50. Snažil jsem se viset v háku co to šlo, ale ono to moc nešlo. Nakonec jsem prohodil "Druhové moji, tempem tímto já s vámi dále pokračovati nemohu" nebo něco v tom smyslu a svěsil jsem nohy. Fakt jsem byl úplně hin. Všechno mi bylo jedno a klidně bych zbytek dojel sám (asi tak během následujících dvou dnů). Jenže v této kritické chvíli se projevil týmový duch a kluci mě dotáhli na nejbližší benzínku. Natankoval jsem Semtex, něco pojedl a trochu si orazil. Byl jsem už schopen pokračovat v přeci jen rozumnějším tempu. Ostatně, před Chřibama se i ostatní šetřili. Čekal nás jejich hlavní hřeben s Bunčem. Jura nás stále strašil nějakými stojkami, ale nevěřili jsme mu. Iceman tuto skepsi dohnal k dokonalosti převodem 42/23. Lehčí převody si prý skovává na pořádný kopce. A měl pravdu. Málokterý z vyhupů měl přes 16% a že jich bylo nepočítaně nic neznamená. Vrcholem houpanců byla zatáčka, do které najel první Jura. Předem mnou měl náskok tak 10 délkových metrů a tak 3 metry výškové. Vypadala jak klopená zatáčka na velodromu, s tím rozdílem, že my ji jeli kolmo vzhůru. Kupodivu, kopce se mi jeli podstatně lépe než ty prokleté roviny v háku. Tepy už žádných velkých čísel nedosahovaly. Asi už toho mají taky dost. Na Bunči jsme odpočinuli, posvačili a pokračovali v cestě. Další zastávka byla u strážní věže (Watch tower) a na Velehradě. Na Velehradě ne v bazilice, ale u hřbitova. Icemen si ve stoupání ustlal přímo na krovky. Naštěstí nejelo žádné auto, tak na tom hřbitově nezůstal. Dojíždím vyflusanej. Na zadek už se nemůžu ani posadit. Počasí vyšlo. Dopoledne kolem 10°C, ale teplota během dne klesla až na 7°C. Ve sjezdech bylo chladno.

3.den - 178 km - 1116 m
Střážnice - Sudoměřice - Skalica - Holíč - Kůty -Lanžhot - Břeclav - Valtice - Mikulov - Perná - Dolní Věstonice - Milovice - Zaježí - Velké Pavlovice - Kobylí - Terezín - Čejč -Hovovrany - Svatobořice - Dubňany - Ratíškovice -Rohatec - Petrov - Strážnice - Mlýnky

Královská etapa

Nejdelší etapa soustředění, která pro mě znamenala permanentní krizi. Z předcházejícího dne jsem už vyřízen a v hlavě se mi honí myšlenky o smysluplnosti mého počínání. Počátek ještě ušel. Jelo se na Slovensku a významnější problémy jsem nezaznamenal. Musím říct, že kluci mě šetřili jak jen to šlo, takže je hlavně jejich zásluha, že jsem vůbec dojel. Po návratu na Moravu, do blízkosti Pálavy začalo skutečné trápení. Silný boční vítr mi dával dost zabrat. Kladem celého mého trápení byl zisk cenných zkušeností z jízdy ve skupině. Přeci jen jsem se zlepšil v jízdě v háku v terezíně. Takové věci se člověk při tréninku na samotku blbě učí :) Kromě toho, že se dnes jednalo o nejdelší etapu, dalším výrazným znakem tréninku byly defekty. Celkem byly čtyři, z toho já dva v úseku cca 10-15km. První jsem zjistil hned na přechodu do ČR, druhý v Břeclavi. Ještě jednou musím vyzvednout solidaritu a pomoc, kterou mi kluci poskytli. Díky vám kluci!

4.den - 93 km - 1118 m
Radějov - Tvarožná Lhota - Kněždub - Kuželov (mlýn) - Vrbovce - Kůt - Sobotiště - Radošovce - Skalica - Sudoměřice - Petrov - Strážnice - Mlýnky

Zpráva

Jestliže jsme v předchozích dnech bojovali s nepřízní počasí, dnešek nám to vše vynahradil. Jura, věren své tradici nám opět neprozradil koeficient, kterým se má násobit jím plánovaná trasa. Tentokrát to ale nikomu nevadilo. Cíl tréninku byl sice sportovní (vyjetí se po předchozích dardách), ale provedení bylo spíše turistické. No, turistické... Naše horská etapa v druhém dni měla celkové převýšení 1336m při délce 142km (tj. 9,4 m/km). A naše "vyklusávací" etapa měla 12 m/km. Asi to způsobily 17% kopce. Ještě že tam byly 12% roviny, kde jsme si mohli oddechnout a jet v kompenzaci :-) Z dalších událostí toho už není moc k zaznamenání. Jestřáb válející se na chodníku budil jistý soucit, ale komický prvek celé situace převážil. Ostatně, jak často vidíte kolo sedlající cyklistu. Kromě Jestřábových krovek jsme také viděli prastarý větrný mlýn holandského typu, postavený r.1842. Oproti současným větrným elektrárnám je v něm kus romantiky. Na slovenské straně jsme se vyhoupli na jeden z posledních hřebenů Bílých Karpat a užívali si pohledů, které nám byly v předcházejících dnech odepřeny. Slunečné počasí naše dojmy jen umocňovalo. Z hřebenu jsme zase sfoukli dolů a vydali se na zpáteční cestu do ČR, směr Radošovce, Skalica. Drobná komplikace v podobě defektu byla Petrem promptně odstraněna. My se na to koukali a do Jestřábovy fotosbírky "Veselé příhody z natáčení" přibyly další cenné záběry. Do našeho basecampu jsme pak už dorazili bez větších problémů a mohli si pogratulovat, že jsme ve zdraví přežili tréninkový camp MLÝNKY 2007.