Trasa: Strážnice - Rohatec - Ratíškovice - Dubňany - Kyjov - Koryčany - Nesovice - Střílky - Zdounky - Bunč (přejezd Chřibů) - Velehrad - Mor. Písek - Bzenec - Strážnice - Mlýnky
Dnes ráno ve čt 9.3.2007 vstáváme a o něco později. Iceman se nabídl, že zajede sám na nákup do Strážnice, tak jsme rádi a poleháváme o trochu dýl . Já jsem vyrazil na latrínu, luxus. Latrínka pod chalupou s výhledem do kraje, co víc si přát. Čtu si Sport kde píšou, jak vyhrály Pardubky hokej nad Znojmem (spokojenost). Oproti včerejšku je mnohem líp, slunce se klube. Vyrážíme v 10.30 h, já ještě vyměnuji ušlou duši, po včerejším defektu (proražení o kráter) zjišťuji, že i vyměněná ušla. Rozjíždíme se opatrně s tušením kopečků ale taky únavy ze včerejška, mám z toho docela obavy, uvidíme ...
S Ricem si nehrajeme na hrdiny, věšíme se do háčku, rozjíždíme se, Jura a Iceman to fest rozjíždí, jakoby se jelo na 2 h. Začátek je dost rovinatý, mírný vítr. Za Kyjovem staví Iceman, že si chce odsypat, tak dáváme pauzu na jídlo a pití. Klidně jím druhý rohlík (druhý ze dvou na celý den). Jura najednou, hoši jedeme, máme 10 min na místě, to je moc, parasympatikus to je bestije, musíme hned jet a naskakuje na kolo. Kluci bez hudrování hned taky za ním, já hudruju jak blbec. Mám v ruce nakousnutý rohlík a bidon s pitím. Tak hned oblíkám rukavice a nasedám a rychle se vydávám za nimi. Záhy co spolykám rohlík, vzpomínám na Kolíkáče, ten kdyby tu byl, stavilo by se určitě na oběd, třeba na svíčkovou se šesti a dvě pivka k tomu . S těmahle šílencema mám teď v kapse na 140 km 2 rohlíky (již snědeny), 1 tyčinku corny a 1 čokoládu margot, 2 bidony s vodou, peníze v kapse mi jsou na nic, není čas něco kupovat, vyhlídky na oběd a pivo žádný. I když jsem je včera psychologicky lámal, zejména Jura tvrdí hudbu a chce to jezdit na 1 zátah jen s malýma 5 min přestávkami na silnici.
Za malebným Kyjovem se krajinka začíná měnit v kopcovitější, přibývají brdečky, vjíždíme mezi Ždárský les (zde se i těží ropa) a Chřiby. Za Kyjovem přejíždíme jednu z moravských specialit, železniční přejezdy položené šikmo ke směru jízdy - držkovka! Hlavně včera za deště a mokra to bylo o hubu, naštěstí nikdo nelehl, všechno si hlásíme dopředu, třeba i psi apod. (Později Jurovy vběhl klučina přímo do cesty a jen se štěstím se mu vyhnul).
Záhy přijíždíme do mého rodného města Jestřabic (viz foto), vzpomínám na zlaté časy, na první oblet hnízda, přichází rodná 12 % stojka, tu si nemůžu nechat ujít a tak vzlétám směr nahoru. Nahoře čekám a pomalu sjíždíme směr Koryčany (Koryna), nahoře mne dojíždí Iceman který to vydrtil na 42x23, klobouk dolů, má fazonu říkám si. Nahoře nastupuje Jura a rozjíždí únik. Iceman se chytá, já za ním, RiC pokračuje v setrvalém tempu dolů za námi. Jura buší do pedálů, my za ním vysíme jak na gumě, asi po 10 minutách říkám, jestli nás ten RiC vůbec najde ... zvolňujeme a čekáme. Iceman dobírá vodu od dobrých lidí, ale nemají led, voda je prý na něj moc teplá, ale dobrá, připomíná mu rybník, je mu horko. RiC nás doráží s ledovým klidem záhy - já věděl že vás někde dojedu, jako by to tu znal ...
Do Nesovic přejíždíme další táhlý 8% kopec dost na větru a sjíždíme ho. Tady jel Jura pověstný švih s Jančím Svoradou z druhé strany. Jančí mu slíbil, že pokud ho uvisí, tak se o něm zmíní Bakymu v přímém přenosu na Eurosportu. Nicméně bohužel neuvisel. Co chybělo Juro, asi pár wattů tak 100, 200? To je jedno. Příště už ho asi orveš ty, asi ne ve spurtu, ale někde v kopci, až bude svačit nebo bude mít defekt, tak mu nastoupíš, ujedeš a bude vymalováno. Do Střílek je to po E50 , jeden kamion za druhým - masakr, zlatá Jižní spojka, je to ostrý, tak jedem co to dá pryč. Ve Střílkách má RiC krizi, říká, já se na to můžu vy ... Iceman s Jurou jsou na špici a stále točí. Stavíme na pumpě a dáváme pauzu. Fotíme, RiC dává semtex, je trochu kožak, Jura mu ho vyčítá, je to sranda je pozorovat. RiC mlčí a pije, je mu to šumák. Děláme si forky jeden ze druhého a je sranda. RiC žvýká a mlčí, čeká na lepší časy.
Vyrážíme směr Zdounky po 15 minutách, přicházejí kopečky, tempo se stabilizuje. Potkáváme hochy z VB, smějí se, zdravíme je a řadíme se do jednořadu (člověk u nich nikdy neví). Ve Zdounkách Jura navrhuje zpomalení, to dává tušit, že to nebude jen tak brdek. Najíždíme do kopce ala Kochánov, tempo pohasíná, začínáme to dřít. Nechápu jak to mohl Iceman vyjet na 42x23, má superformu. Táhlým a místy poměrně prudkým stoupáním pokračujeme až nahoru na vrchol Bunč v chřibských lesích. Cestou nepotkáváme snad ani jedno auto je tu klid a pohoda, krásný lesy, vidím hodně cest vhodných na bika. Nahoře na Bunči dáváme jídelní pauzu, zatím to zvládáme docela dobře. Jura avizuje následný terén jako 10 km zvlněným terénem směr na Velehrad. Vyrážíme, Jura jde na špici, my za ním, sjezdy zná, takže nás vede,někde jede dost na hraně, tak raději zvolňujeme, hlavně v zatáčkách, kde nevíme co nás čeká. Chvíleme mám co dělat s řidítky a divím se Icmanovi a RiCovi jak to na svých stařících mohou tak mastit, jejich kole se na hrbolech a v točkách vlní jak nenažraní hadi. V sérii krátkých tak 100 - 200 m stojek přichází bonbónek. Jura na rovince před zatáčkou najednou zrychluje a jde ze sedla, my nic netušíme. Záhy sedíme na kole a před námi zeď a ještě do zatáčky, koukám přímo do asfaltu a na poslední chvílí šaltruju na nejlehčí převod. Iceman to šněruje jak užovka a bravurně to vylamuje, RiCe nevidím ani neslyším, ale asi jede. Tahle stojka stojek měla určitě kolem 20 %, na mokru by to šlo vyjet jen obtížně. S kopců sjíždíme velice rychle 65 km/h, jedu do toček s velkou rezervou nerad bych si ustlal, některé točky na rozbitémn asfaltu jsou navíc úzké, opačně klopené a dost vynáší. Na rovných sjezdech to jede hodně rychle kolem 70 km.
Sjíždíme směr Velehrad zase mezi vinice. Jura nás bere na svou oblíbenou dřevěnou rozhlednu, kam vozí slečny a ryje jim tam svým zbojnických tesákem krásná srdíčka. Ukazuje nám je (viz foto). Kačka to byla pěkná vysoká brunetka z Hané (proto má Hanou tak rád). Rozhled je krásný, samé vinice, rozhled do kraje na všechny strany (viz foto). Sjíždíme do Velehradu, připravujeme si drobné do kasičky v kostele, projíždíme obec s krásným rybníčkem a ještě krásnější m chrámem kam přijíždí mnoho věřících, my už pomalu taky věříme, že už dojedeme. Kopce máme za sebou, teď už to je domlátit domů. Odbočujeme doleva kolem kostela s měr k hřbitovu. Jura, který jede špici neodbočuje ke kostelu nestaví, co s penězi přece si je nenecháme, chceme je dát do kasičky, ale Jura to valí dál. V prudkém brdku přichází rychlá pomsta. Iceman točí nohama jak Lance a stojí na místě, řetěz v drátech, vidím namotávají cí se šaltr a všechny svaté .., Iceman zkouší šaltrovat, krásně se drží a stojí , začíná se překlápět, nohy pevně v pedálech, vzdává svůj rychlý a marný boj a klátí se a padá na krovky - překvapen. Co se to děje? Na zemi zůstává pár vteřin zacvaknut ve stále perfektní aerodynamické pozici jedoucího Lance. Prosí o pomoc a směje se, tak ho zvedáme, stále hrabe nohama a hudruje. Záhy nahazujeme řetěz, modlíme se, že se nic nestalo a frčíme dál směr Moravský písek.
Do Písku frčíme jak po másle, nám však padají šraňky na přejezdu. Jura tedy odbočuje před přejezdem vpravo a úhybným manévrem se dostáváme na další přejezd. Zde čekáme asi 15 min na šraňky. Malý klučina jede na červenou před rychlíkem, na to nemáme žaludek a tak čekáme. Přes Bzenec (náš oblíbený sklípek) a Střážnici (Strážnické kriterium) dojíždíme v poklidu domů. Asi kilometr před chalupou vidím jdouce-běžící postavu se známou tváří. Kluci se už asi těší domů tak si jí moc nevšímají. Hele, křičím, ahoj Helčo Fibingerová, jak se máš? Usmívá se, kyne nám a taky nás zdraví. Na chalupu dorážíme překvapivě v pohodě, unavení, ale nezničení, jsme rádi, že jsme to zvládli. Zimáčky parkujeme v depu - garáži, sudáváme tretry a díváme se kolik jsme najeli atd. Dnes to bylo ideální 142 km, 1336 m nastoupáno, hodinově víc než včera (nižší průměr), moje průměrné tepy byly 133. Mám docela hlad a žízeň, obvykle nejezdím 140 km s kopci na 2 rohlíky se sýrem, 2 tyčinky a 2 litry vody. Zase jsem se s rukama něco naučil a hlavně jsme to všichni s velkou rezervou zvládli, což jsem od sebe opravdu nečekal. Byl to prima trénink, kluci, díkec, byl to opravdu zážitek.