Czechman jak má bejt.

Na konci března se mi potvrdilo, že se mi podaří získat startovní pozici na dlouho vyprodaného, legendárního a oblíbeného Czechmanai. Takže jsem začal pořádně trénovat s tím, že je potřeba co nejvíc najezdit na kole, pořádně plavat a běh udržovat.
Nešlo to úplně dobře, rodinu jsem zanedbával, ale díky tomu, se mi podařilo nasáknout do těla spoustu tréninkových jednotek a zvyknout si na to bejt stále unavenej. Na třech kopcích jsem byl sice stále poslední, ale občas se i jelo i docela dobře, v plavání jsem se cítil dobře, ale na otevřené vodě je to zcela něco jiného. Pořizuji neopren a s Mírou trénujeme na hostíku, dokonce jeden sranda závod s Hisporťákama zvládnu (skoro poslední). Běh je ve znamení výklusu a nic intenzivního a rychlého nedávám, pamatuji si z loňských Doksů, že z kola slezu s nějakou energiií a ta mi vydrží dobu X, kdy X=? Takže neřeším.
Těším se velice a s Mírou a Pájou se hecujeme, píšeme si. Kluci asi trénují méně než já, ale Míra na rozdíl ode mě stupňuje tréninkové tempo a Pája je rozhodně technicky lepší plavec a o kole ani nemusím mluvit. Ale myslím upřímně, že mezi sebou nesoupeříme. Je to zdravé, kolektivní, šlapkovské prožívání.
Týden před závodem již jen volněji, nejvíc se těším na kolo, protože zaznamenávám skoro 14 dní bez kola a tahle disciplína je alfou a omegou závodu. (Tam ztrácím vždy nejvíce pozic).
Bohužel cestou ze švihu blbě padám ve 30km rychlosti, ale jsou to jenom odřeniny a naražené rameno při plavání také není moc limitující, alespoň se mi to tak zdá.
statistika tréninků 2016ukazuje: kolo 1700, naplaváno 66, běh 720 (ale většina z kraje roku)
Je tu den D. Nespalo se mi dobře, ale nohy, které dva dny bolely, jsou zdá se v cajku. V autě mám Kolíkáčovu kozu. Žel nemám jí projetou, ani pořádně nastavenou. Nicméně tento oldschoolovej model se bude na trati dobře vyjímat a o to přeci jde :)
Času je dost, teplota stoupá, všude se motaj Superchlapi a asi 20ti člený TV štáb z Primy. S Mírou a Pájou jsme dobře naladěni a kluci vypadají dobře a ve formě. Na startu je to dost masakr. Navlékám neopren, utahuji plavecké brýle a cpu se do čtvrté brázdy asi 600 členého hroznu plavců a plavkyň. Start a začíná mela, ale jak jsem se bál, tak to docela jde, nějaké šťouchance, ale pořádného kopance zůstanu ušetřen. Voda je čistá a dá se koukat. Směr si držím, to je základ, plavu na 80%, střídám nádechy vpravo a vlevo, raději tím směrem, kde nehrozí kolize a stržení brýlý. Uteče to jako voda krom špuntů okolo bojek, to bylo docela v pohodě Před výlezem sice konečně dostanu nakopáno, ale to už je vidět koberec, slyšet diváky a frenetického (a výborného) „spíkra“ Vlado Barana. Nemám hodinky, tak nevím, jaký je čas, ale nemohl jsem nic udělat lépe, tak neřeším. Neopren jde dolu na to šup, z pytle ven tretry, do pytle neopren, tretry nazout spolu se spoustou trávy, popadnout kolo a běžet vstříc úseku na kole. Cestou halekám na Gejzu, který je tu v roli jednoho z rozhodčích.
Na kole jsem v mžiku, bojím se, abych nebyl penalizován, protože nás jede skupina a dodržovat 10m odstup a předjíždění bez draftingu nikdo zpočátku neřeší. Já se snažím a přědjíždím pár kusů, tachometr Sigma600 mám na představci z nouze přetočený, ale číslíčka, která ukazují 34-37 mi připadají dobrá, tak prostě jenom točím a dávám bacha na nějakou chybu. Na 45km okruhu jsou dvě místa, kde se točí kolem kužele a tak se snažím dívat, kdo je přede mnou a kdo za mnou. Marně vyhlížím Páju ve šlapkovském dresu (maskoval se jiným), ale Míru vidím asi 4min za mnou. Ten mě dojede v cuku letu, to je jasný. Vysoké ráfky jen sviští a směje se od ucha k uchu. Na 15km jsem požádán jiným závodníkem o imbusy a když je nemohu za jízdy vyndat z podsedlové brašničky zastavuji a předávám bez rizika pádu.Časovou ztrátu neřeším, třeba se mi zlepší karma a někde se mi to vrátí. Občerstvovačky perfektní, všechno v pohodě, zatím se mi jede dobře a průměr je okolo 34km/h. Což je na mě super. Pravda stále mi někdo předjíždí, ale co nadělám, hrotit to nechci … ale je jich fakt hodně. Míra mě přežehlí na 40km a mastí dál za Pájou, kterého mezitím identifikuji v jiném cyklo svršku. Začínají mě bolet záda co chvilku si musím ulevit, Rychlost jde dolu a já nevím, jestli jsem to přepálil nebo se ozývá nesehranost s materiálem a posedem. Je to fakt peklo a tak musí bejt celkem legrační pohled na kocoura, kterej na koze zkouší různé možnosti úchopů řídítek, některé dost originální :). Vzpomínám na Čespu a na jeho pochvalu směr k Triexpertu. Mimochodem tento stánek tam měl také zastoupení a Kuře mi zhodnotil prezidentské kolo slovy: „Kocoure, ten závod je těžký sám o sobě! Nemusíš si to dělat ještě těžší“ … hahahah. Jo a taky mi nabízel na půjčení nějakou karbonovou parádu, ale na to jsem si netroufl. Přesto, díky Kuře!
No nic, nějak to dotočím, poprvé v životě se vyzouvám za jízdy a vbíhám do depa. Z výsledků později zjišťuji, že jsem ztratil po plavání 120míst a to i přesto, že jsem měl průměr na 90km těsně pod 33, což je můj setsakra dobrý osobák. ALE 120 POZIC!!! Modlím se, aby krize z kola byla fakt jen tím materiálem, a modlitby jsou nakonec vyslyšeny.
Běží se mi dobře, je fakt velké teplo, ale klušu údržbu a přesto předbíhám. Z běžeckého pytle v depu (to převlíkání je fakt věda) jsem si vzal kromě bot a kšiltu i stopky. Pája je přede mnou asi 12min, Míra 11, to se nedá. Nebo dá? Uvidíme na dalších otáčkách. Můj aktuální čas závodu odhaduju na dobrý.
Během prvních pár km míjím v pohodě docela hodně závodníků a díky namotané trati mám přehled o tom, kdo kde je. Pro zpestření mi také je, že ještě nedoběhli nejlepší, což je ohromná zkušenost a zážitek k nezaplacení. S klukama se během dvou okruhů a šesti obrátek povzbuzujeme a plácáme si. Míra Páju postupně předběhne a strojovým tempem míří ke svému rekordnímu času, těsně nad 5h. To je fakt mazec. Pája trochu tuhne, ale mě se druhých 10km už tak dobře neběží. Podaří se mi kouknout na obrazovku a spočítám si, že i já budu rychlejší než na Doksech a to asi o 15minut, fíha! Všechny občerstvovačky probíhám, ale poctivě leju do sebe a na sebe, Jednou si to bohužel spletu a tak jde Cola na hlavu a do huby voda. To první trochu vadí . K Pájovi se přiblížím asi na 6-7minut a pak to vzdám. Mimo jiné také proto, že na 16km mě chytnou docela nepříjemné křeče do břich a musím zpomalit, ale pak se to nějak uvolní a mohu přidat. Nicméně druhá ½ je o 5minut horší než ta první a vlastně podobně to bylo i na tom kole. Malou skvrnkou na výkonu je to, že mě ke konci dalo pár kousků, které jsem si v hlavě už tak nějak odškrtnul a naopak já jim pomyslně odevzdávám skalp. Do cíle s úsměvem a ještě zbývá trochu energie. To si musím zapamatovat, protože čas mám pro mě pohádkový. Zlepšení o cca 20minut. Pája na mě čeká v cíli asi 400 vteřin a Míra už je vysprchovaný, zlepšil se také asi o 20 minut. (takže jsem vlastně jenom o rok pozadu :) )

Plavání: 35:16, Kolo: 2:46:48, Běh: 1:56:41
K tomu 2x depo (dohromady za 5:30).
Kocourův ofíko čas:5:24:18
Bylo to super a téměř vše sedlo ideálně, děkuji Kolíkačovi za kolo, i přes bolesti zad jistě velmi pomohlo.
Tak třeba se příště někdo připojí, rozhodně doporučuji. Rakeťáci jako Kapr, Čespa, Dreame a další, by myslím snesli přísné měřítko.