Před rokem,byl silniční Mamut,mým vůbec prvním maratónem v životě.Dojel jsem ho na pokraji uplného vyčerpání,v čase 10 hodin,uplně poslední,zcela přesvědčen že už nikdy více :-).A vida.Sešel se rok s rokem a já stojím na náměstí v Přerově znova.Jsem pln odhodlání znova se poprat se Slavkovem,s Tesákem,s Hadovnou a s takovými "s" bych mohl jěště dlouho pokračovat. Mamut je,a to nejen dle mě,hodně těžký maraton.Celková délka,převýšení,brzký termín konání.Kdo přijme jeho výzvu,není žádné ořezávatko.Na startu je každým rokem i několik profíků a pravidelně se zde schází i kompletní amatérská špička.Problémem,tedy z mého hlediska, je však neúčast hobíků,tím pádem i malý počet závodníků.V reálu,nám slabším,tedy hrozí vidina jízdy na samotku. Taktiku na letošní start jsem začal promýšlet už na jarním moravském soustředění.Hodněkrát jsem tohle téma probíral s Jurou a Ricem.Na Moravě mi to docela jezdilo a Jura,náš v současnosti nejlepší maratónec,mi nasadil brouka do hlavy.Totiž,nejet připosraně,od začátku jet ostře a zvolnit až po 2 hodinách.Ono se to však lehko řekne,ale vidina jak mi dochází někde na stém kilometru,jak mě potupně nakládá,zcela vyčerpaného,sběrák,nutila k obezřetnosti.A tak,jak se datum startu blížilo,byl jsem rozhodnut jet defenzivně,na jistotu,že dojedu.I tak jsem měl v plánu zlepšení.Naplánoval jsem si čas okolo 9 hodin.Sobotní počasí,navzdory předpovědi,bylo jako vymalované.Teplo.sucho,a světe div se,zatím bezvětří.Obavy z větru byly všudypřítomné.Právě s ohledem na tento živel jsem měl vroucí přání dojet až pod Tesák v nějaké skupince.Na startu vedle mě stojí Honza Adámek a Ric.Omlovám se všem ostatním,že je nezmiňiji.ale byl jsem hodně nervózní,nepamatuju se na všechny okolo a nerad bych někoho vynechal.Ric vypadá odhodlaně,chce dodržet svou taktiku,jet až do Lipníka vpodstatě co to dá.Honza Adámek také vypadá odhodlaně,chce jet defenzivněji,na jistotu.V tu chvíli se tak ocitám někde mezi nimi,vlastně vůbec nevím co pojedu.Naštěstí přichází start. Překvapuje mě,že se hned zkraje nejede žádná kref.V pohodě si nacházím svou pozici na konci balíku a celkem bez větších problémů visím.Jen občas,když balík brzdí kvůli autům,či aby odvrátil hrozící kolizi,se natahuje,my vzadu musíme usilovně makat abychom se dotáhli zpět.Přjíždím tudíž pod Slavkov s celým balíkem a k mému potěšení vedle sebe mám i dvě šlapky.Rice a Jíru.Pravda.Rice pak vidím až v cíli ale Jíra jede Slavkov tempem,které mohu i já akceptovat.Jsem tomu potěšen a mě,ač jedu nad AnP,neopuští dobrá nálada.Slavkov samozřejmě natrhal balík na kousíčky.Já s Jírou vyjíždíme nahoru ve společnosti ještě třech závodníků.Zcela nahoře,na začátku sjezdu do Potštátu,nedaleko od nás,spatřuji další,snad pětičlennou skupinku.Dlouho neváhám,sil mám zatím dost,jdu na špici a obě skupinky spojuji.Tím vytváříme desetičlennou silnou skupinu a docela nám to jede.Asi nejaktivněji jedou dva kluci z OD MORAVA.I já sem tam potáhnu špici.Snažím se být pořád hodně vepředu.Vzadu neustále hrozí,že Vám naskočí díra,a v téhle rychlosti,co to smažíme,bych ji jen těžko sjížděl.Dávám si první gel.Také si uvědomuji,že jsem jěště nic nejedl a okamžitě to napravuji.Přichází první občerstvovačka.Nikdo nestaví,ale mě se podaří uzmout banán,čemuž jsem rád a okamžitě se doň pouštím.Velmi rychle jej do sebe naperu,stoupáme už do Partutovic a opět se jede přijatelné tempo.Následuje sjezd do Oder a další stoupání.U mě nic nového.Dávám si pozor na pití a jídlo.V duchu probírám problém s močením.Je jasné,že nikdo na nikoho čekat nebude.Zatím nepotřebuji,spíš asi jen zaměstnávám mozek.Sem tam něco prohodím s Jírou.To,že je tady se mnou,je pro mě obrovská motivace.Jede na výsost takticky.Jsem hrozně rád že tu je.Od Oder už začínáme pociťovat vítr.Je to nepříjemný bočák a já si nemohu než vychvalovat naši skupinku.Sám bych tudy jet nechtěl.U druhé občerstvovačky stavíme jen nakrátko.Přijíždím na ni netakticky zcela poslední,nemohu se dostat k vodě a nebýt pomoci od Jíry,zřejmě bych musel odjet bez ní.Klesáme k Lipníku.Čeká nás teď velice nepříjemný úsek pod Tesák.Samej brdek,asfalt jak struhadlo,vítr proti.Dobře si pamatuji jak mě tu loni odjela skupina "A", letos to nehodlám dopustit. Stále se cítím poměrně dobře.Nicméně dva ze skupiny jsou na tom viditelně lépe a v jednom brdku odjíždějí.Snažím se je dojet,ale Jíra mě umravňuje : "nech je jet,jinak se utavíme." Zůstáváme tak ve čtyrech.Kde se ztratili ostatní netuším,buď odbočili na krátkou nebo odpadli.Já s Jírou zde jedeme zcela stejně.Jak roviny tak brdky.Kluk ve žlutém dresu,dále jen Žluťák,pokaždé v brdku něco získá,nahoře ale čeká,samotnému se mu proti silnému větru nechce.Kluk v modrém slovenském dresu,dále jen Slovák,v kopcích ztrácí,ale roviny mu jdou,vždy bez problému docvakne.Je to chlap jak hora.Dostáváme se pod Tesák a já se raduji.Dojel jsem sem ve skupině a spnil si tak vytčený cíl.Nějak vím,že teď už dojedu.Pozvolna začínáme stoupat k Tesáku.První část není žádná stěna,jede se docela svižně,pořád přes 20 km/h.,mě ale dělá problém tuto rychlost udržet.V tu chvíli se zřejmě rozhoduji,že s příchodem 2.,strmější části zvolním.Takže doprava,následně shazuji na kašpárka,Žluťák a Jíra se vzdalují.Teď,zpětně nedovedu posoudit,zda mi odešla psychika a prostě jsem nad AnP jít nechtěl,nebo nemohl.Najednou mě začalo bolet levé koleno,opět nedovedu říci,zda to byla skutečná bolest,či, zda můj mozek jen obhajoval svůj nárok na sacharidy.Pravdou je,že Tesák se mi jel dost blbě,bufet nahoře se hodil. Salámek,Kofola,mňam.Doplnil jsem vodu,čekám na Slováka,ale nikde nikdo."Škoda,hodil by ses mi chlape",myslím si.Vyrážím dál,.tentokrát dolů do Fryštáku. Cestou do sebe peru druhý gel,tedy přesněji,možná třetí.Měl jsem sebou čtyři,jeden jsem dovezl,ale kdy jsem dável jeden z těch tří to si fakt nepamatuju.Těsně před nepříjemou dvanáctkou u Kašavy,přesně dle slovenské hymny,že Slováci znovu ožijí,nebo jak to v té hymně mají,ožil můj Slovák a docvakl mě.Tou dobou moje Sigma ukazovala čas kolem 6.30.Poprvé jsem začal propočítávat čas, na který to mám rozjetý a k své potěše jsem zjistil, že 9 hodin,pokud se nic zvláštního nestane,padne.Svědčila o tom i moje průměrná rychlost přes 27 km.Slovák jel roviny jak parní válec a velmi mi pomohl zdárně a rychle projet dešťovou clonou pod Hadovnu.Cestou jsme prohodili něco slov o trase,ale možná jsem měl raději mlčet,protože moje kladná odpověď na jeho dotaz, zda nás čeká jěště nějaký kopec ho maličko vyvedla z konceptu.Hadovna se mi na rozdíl od Tesáku jela dobře.Poslední bufet,poslední doplnění bidonu a poslední část trati.I zde mi Slovák hodně pomohl ale stále další a další brdky ho zpomalovaly,takže od Hradčan jsem to jel už jako časovku jednotlivců.Věděl jsem že cíl je nedaleko a dával jsem do toho vše.Přes 150 tepů to však nešlo.Jěště kostky,lesní úsek a cíl.Při pohledu na čas jsem nevěděl jestli mám být rád nebo nadávat :-).Škoda,o 50 sekund méně a čas by začínal sedmičkou.Ale to bych asi chtěl moc.Druhý Mamut mi fakt vyšel.Absolvoval jsem jej bez technických problémů,bez vetší krize,proti loňsku jsem se zlepšil o 2 hodiny.Myslím,že i ostatní šlapky byli spokojené se svým výsledkem.Byl to zkrátka super víkend a já už se teď těším na další maratón - na Rampušáka.