Českobrodská vánoční desítka je tradice. Opět se sjelo spousta šlapek, bohužel nemoci v rodině, bloklej krk nebo dlouhodobá indospozice a absence zubu znemožnili přijet Kuřeti, Mírovi a Kolíkáčovi. O Camrdovi nemluvě, protože na to měl, ale nepřijel.
Každopádně poctivej rozklus s Barbánkem a Profesorem, pozdravit se s Čespou, Kaprovic rodinou, Vsidem, McHamerem, Lenkou, Honzou, Honzisem, Gejzou a dalšíma. Sázel jsem si na to, že Dreamer a spol to pošlou pod 40, ale o kousek to nevyšlo.
Já jsem vyrazil hbitě s cílem pokusit se o 42. Po společenské akci s alkoholem (narozeniny manželky) a ještě jedné předchozí probděné noci, jsem nevěděl jak to dopadne.
První tři km to šlo, pak jsem nějak blbě zpomalil a do obrátky mě předeběhlo asi 10 lidí, včetně známého Prchala. Přemluvil hlavu a šel do háku, což bylo dobré v tom, že jsem se opět vrátil do režimu 4:05-10/km. Nakonec jsem ale opět udělal chybu, ostatně jsem cítil, že běžím na hranici svých možností a nedokázal udržet stupňující tempo. Posledních 1300m jsem se vyvezl za nějakejma nabušencema a pak dva z nich před cílem ještě zařízl. Povedlo se to o kousek pod 42, což je paráda, protože to je můj druhej nejrychlejší čas na desítce a konkrétně v Brodě jsem se zlepšil skoro o minutu.
Rakeťáci za šlapky jsou stále hodně přede mnou, ale dnešek jsem si užil a pěkně prásknul. Kdybych to běžel ještě jednou, tak si od startu hlídám Prchala ( :) ) a třeba by toho byl osobák, tak možná jindy.
Profesor chudák měl křeče v břiše a protrápil se od 2km do cíle. Kaprovi vydrželo koleno a McHamer je hovaďák.
Jo a bylo to moc pěkný.